U pacientek, které otěhotní během substituční léčby závislosti na opioidech buprenorfinem/naloxonem, je vhodné pokračovat v léčbě, případně zvážit převedení na monoterapii buprenorfinem. Vyplývá to z odpovědi, kterou na základě analýzy dostupných studií připravil tým Motherisk z Hospital for Sick Children v Ontariu (Kanada) jako reakci na otázku lékaře z terénu.

Devadesát procent žen, které zneužívají návykové látky, je v reprodukčním věku a těhotenství závislých žen je v 80 až 90 % případů neplánované. Léčba závislosti na návykových látkách v těhotenství je proto významným zdravotním problémem.

I když je v těhotenství ideálním postupem úplné vysazení opioidů, většina závislých žen toho není schopna ani za přísné lékařské kontroly. Stres vyvolaný rychlou detoxikací může být spojen s růstovou retardací plodu, předčasným porodem nebo úmrtím plodu. Náhlé vysazení opioidů může také zvýšit pravděpodobnost potratu, předčasného porodu nebo narození mrtvého dítěte. Současným standardem léčby závislosti na opioidech u těhotných žen je udržovací substituční léčba metadonem.

Přehled studií z roku 2003 zahrnující 309 těhotných ukázal srovnatelnou nebo nižší incidenci abstinenčního syndromu novorozenců (NAS) při léčbě buprenorfinem než při podávání metadonu. Přehled 31 studií z roku 2012 zahrnující několik set těhotných neprokázal zvýšené riziko malformací při prenatální expozici buprenorfinu. V rozmezí normálních hodnot byly i další neonatologické parametry jako gestační věk, hmotnost, délka a obvod hlavičky. Průměrná incidence NAS činila 44–48 % a přibližně u poloviny novorozenců byla nutná léčba.

Multicentrická randomizovaná kontrolovaná studie MOTHER (Maternal Opioid Trearment: Human Experimental Research) zahrnutá do výše uvedeného přehledu porovnávala 58 novorozenců s prenatální expozicí buprenorfinu a 73 s expozicí metadonu. Mezi skupinami nebyl zjištěn rozdíl ve výskytu NAS a novorozenci s buprenorfinem navíc potřebovali významně méně morfinu k jeho léčbě (průměrná dávka 1,1 mg vs. 10,4 mg, p < 0,009), léčba NAS u nich byla významně kratší (4,1 dne vs. 9,9 dne, p < 0,003) stejně jako délka hospitalizace (10,0 dní vs. 17,5 dní, p < 0,009).

Retrospektivní přehled prací s matkami se substituční léčbou kombinací buprenorfin/naloxon, která byla zahájena před otěhotněním (n = 8) nebo během prvního trimestru (n = 2), neukázala významně horší výsledky u matky ani u plodu v porovnání s užíváním samotného buprenorfinu. Při řádném užívání naloxonu se neočekávají nežádoucí účinky.

Na základě těchto důkazů není substituční léčba závislosti na opioidech buprenorfinem spojena s horšími výsledky těhotenství. U žen, které otěhotní během stabilní substituční léčby buprenorfinem/naloxonem, doporučují autoři v této léčbě pokračovat či se pokusit o přechod na monoterapii buprenorfinem.

(zza)

Zdroj: Poon S., Pupco A., Koren G., et al. Safety of the newer class of opioid antagonists in pregnancy. Can Fam Physician. 2014 Jul; 60 (7): 631–2.