Anti-TNF terapie je nyní rutinně využívána v managementu revmatoidní artritidy (RA) u těch pacientů, u nichž selhala léčba chorobu modifikujícími léky (DMARDs). Účinnost anti-TNF byla hodnocena již v řadě randomizovaných kontrolovaných studií (RCT). Nedávné systematické průzkumy prokázaly jejich iniciální účinnost ve srovnání s placebem a navíc metaanalýza třinácti RCT demonstrovala lepší odpověď na tři anti-TNF preparáty (etanercept, infliximab, adalimumab), pokud byly podávány v kombinaci s metotrexátem (MTX), než v monoterapii. Podobné výsledky plynou i z observačních studií.
V klinické praxi však samozřejmě existují pacienti s intolerancí či kontraindikací terapie MTX, u těchto pacientů je pak anti-TNF léčba podávána v monoterapii nebo v kombinaci s jinými DMARDs než MTX. Klinické a observační studie pak u těchto pacientů ověřily výhody kombinované léčby jinými DMARDs včetně sulfasalazinu (SSZ) a hydrochlorochinu (HCQ). Popsán byl i benefit z kombinované léčby leflunomidem (LEF), zde však výsledky nejsou konzistentní.
Britové provedli analýzu u 10396 pacientů s RA z registru biologické léčby Britské revmatologické společnosti, kteří zahájili léčbu prvním anti-TNF preparátem a kteří užívali DMARDs v jednom z následujících schémat:
Cílem analýzy pak bylo zhodnotit u zmíněných pacientů s RA účinek rozdílných současně podávaných DMARDs na setrvání na léčbě anti-TNF. Roční přežití zde bylo u první anti-TNF terapie 71 %, ale po pěti letech došlo k poklesu na 42 %. Ve srovnání s MTX došlo u pacientů užívajících LEF, SSZ nebo žádný z DMARDs k častějšímu přerušení jejich první anti-TNF terapie, zatímco pacienti užívající MTX v kombinaci s jinými DMARDs na léčbě setrvali déle.
(pes)
Zdroj: Soliman M. M. et al.: Impact of concomitant use of DMARDs on the persistence with anti-TNF therapies in patients with rheumatoid arthritis: results from the British Society for Rheumatology Biologics Register. Ann Rheum Dis. 2011; 70 (4): 583–9. doi:10.1136/ard.2010.139774
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
