Thiazolidindiony jsou antidiabetika, která své účinnosti dosahují především cestou zvýšení inzulinové senzitivity. Pioglitazon, jediný zástupce této třídy léků používaný v klinické praxi, je ale pod drobnohledem z důvodu rizika některých nežádoucích účinků. Níže citovaná metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií přinesla souhrnný pohled na jeho účinnost a bezpečnost při použití v monoterapii u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM2).
Inzulinová rezistence se zásadním způsobem podílí na rozvoji DM2 u více než 90 % pacientů. Zároveň se pojí s metabolickými abnormalitami, jakými jsou dyslipidémie, hypertenze a zvýšené kardiovaskulární (KV) riziko.
Ke zlepšení inzulinové senzitivity v léčbě DM2 lze využít pioglitazon. Účinkuje skrze aktivaci receptoru PPARγ, která je spojená se zvýšeným ukládáním lipidů do tukové tkáně a následným snížením plazmatických koncentrací triglyceridů. Tento efekt vede ke snížení vychytávání a oxidace mastných kyselin v myokardu a současně ke zvýšení oxidativní fosforylace glukózy a laktátu. Pioglitazon tak může přispívat ke KV bezpečnosti, mimo jiné prostřednictvím zlepšení srdeční kontraktility. V porovnání s deriváty sulfonylurey a inzulinem je jeho použití spojováno s nižším rizikem hypoglykémie.
Navzdory prokázané účinnosti je klinické využití pioglitazonu limitované obavami z nežádoucích účinků, zejména nárůstu tělesné hmotnosti a retence tekutin. Cílem níže citované metaanalýzy proto bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost pioglitazonu v monoterapii na základě dostupných randomizovaných kontrolovaných studií (RCT), které jej porovnávaly s jinými perorálními antidiabetiky (PAD).
Celkem bylo analyzováno 16 RCT zahrnujících 2681 pacientů s DM2, s minimální délkou sledování 12 týdnů. Pioglitazon byl v monoterapii porovnáván s metforminem, deriváty sulfonylurey (DSU), inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (DPP4i), akarbózou a repaglinidem. Dávkování se mezi studiemi lišilo.
Primárním sledovaným parametrem byla změna hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Sekundárními parametry byly změny glykémie nalačno, tělesné hmotnosti a inzulinové rezistence hodnocené pomocí indexu HOMA-IR. Bezpečnost byla posuzována na základě změn lipidového spektra, krevního tlaku (TK) a výskytu nežádoucích účinků, zejména hypoglykémie a edémů.
Souhrnná analýza neprokázala statisticky významný rozdíl ve snížení HbA1c oproti ostatním PAD. Antihyperglykemická účinnost pioglitazonu je tedy srovnatelná, přičemž nástup jeho účinku se považuje za pomalejší. To podporují subanalýzy podle délky trvání studií, které ukázaly výraznější snížení HbA1c i glykémie nalačno při sledování delším než 12 týdnů. U pioglitazonu bylo zjištěno statisticky významně větší snížení glykémie nalačno oproti komparátorům, průměrně o 0,24 mmol/l.
Hodnocení změn inzulinové rezistence pomocí indexu HOMA-IR prokázalo statisticky signifikantní superioritu pioglitazonu oproti komparátorům.
U pioglitazonu i komparátorů bylo zjištěno srovnatelné zvýšení hladiny HDL cholesterolu, snížení hladiny triglyceridů (nebylo statisticky významné) a pokles TK.
Léčba pioglitazonem byla podle očekávání spojená s nárůstem tělesné hmotnosti, v průměru přibližně o 2 kg. Dále byl zaznamenán vyšší výskyt periferních edémů (relativní riziko [RR] 2,21; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,48–3,31), limitující použití u pacientů s predispozicí k retenci tekutin nebo se srdečním selháním. Metaanalýza potvrdila nižší riziko hypoglykémie při monoterapii pioglitazonem (RR 0,51; 95% CI 0,33–0,80). Nebyl identifikován zvýšený výskyt závažných kardiovaskulárních či jiných nežádoucích účinků, autoři však upozorňují, že většina studií nebyla navržena k hodnocení dlouhodobé bezpečnosti.
Pioglitazon je v léčbě DM2 účinnou možností ke zlepšení kompenzace glykémie, s možnými přínosy pro lipidový profil a krevní tlak. V porovnání se staršími antidiabetiky je při jeho předepisování třeba mít na paměti častější nárůst tělesné hmotnosti a rozvoj edémů a zároveň nižší riziko hypoglykémie. Vhodný může být zejména u pacientů s inzulinovou rezistenci, dyslipidémií, hypertenzí či KV komorbiditami. Volba by měla reflektovat individuální rizikový profil.
(lp)
Zdroj: Alam F., Islam M. A., Mohamed M. et al. Efficacy and safety of pioglitazone monotherapy in type 2 diabetes mellitus: a systematic review and meta-analysis of randomised controlled trials. Sci Rep 2019; 9 (1): 5389, doi: 10.1038/s41598-019-41854-2.
CZ-PIO-2026-00007
Zkrácenou informaci o přípravku (ZIP) naleznete zde.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
