„Do roku 2060 očekáváme, že téměř 30 % populace bude ve věku vyšším než 65 let, což je spojeno s řadou oblastí a s nutností přenastavení celé řady systémů,“ upozornil na úvod setkání ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. „Ze statistik vyplývá, že každý rok o několik procent stoupá počet hospitalizací lidí starších 65 let, a ještě výraznějším způsobem stoupají i náklady na jejich léčbu. Proto si myslím, že se musíme zabývat nejen finančními dopady, ale řešit také restrukturalizaci péče,“ podotkl.
Podle jeho slov je třeba mnohem více podporovat terénní služby a více zapojovat praktické lékaře například do včasného záchytu demence, ale i do péče o pacienty s prediabetem a diabetem. „Druhá věc je, že musíme ulehčit akutním lůžkům, tedy zajistit dostatek následné a dlouhodobé péče. Podíl mezi nimi stále není optimální, zejména v některých krajích,“ upozornil ministr. Nutností je tedy podle jeho slov řešit i restrukturalizaci lůžkového fondu, reorganizaci péče a klást důraz na domácí péči.
Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., seznámil posluchače s demografickými faktory, které determinují vývoj nemocnosti české populace, a s organizací zdravotní péče v ČR. Klíčovými demografickými a sociálními faktory jsou podle jeho slov stárnutí populace (což je dáno jednak její strukturou, ale i rostoucím věkem matek, neboť čím později žena rodí, tím více klesá šance na to, že bude mít více dětí) a dále rostoucí střední doba dožití a struktura domácností.
Na co se musí naše společnost připravit, je fakt, že se stárnutím populace bude významně narůstat i chronická nemocnost. Ta v Česku zásadně narůstá už dnes – u populace starší 65 let dosahuje 63 %, ale vysoká je i chronická nemocnost celkové populace ČR (38 %). „Vysoká chronická nemocnost osob ve věku 65+ je zátěží pro zdravotní systém, která bude s pokračujícím demografickým stárnutím populace narůstat,“ připomněl profesor Dušek.
Stárnutí se ovšem týká i lékařů. Ačkoliv je Česká republika podle dat k 31. 8. 2017 zhruba na 12. místě na světě v počtu lékařů na 1000 obyvatel, podíl praktických lékařů a ambulantních specialistů vychází výrazně v neprospěch praktiků, kterých navíc právě kvůli věku v praxi stále více ubývá. „Nejhorší je situace u PL pro děti a dorost,“ upozornil Ladislav Dušek. V závěru své prezentace se ještě krátce zastavil u podílu pohlaví v lékařském oboru, kdy na statistikách demonstroval stále větší feminizaci oboru a upozornil na rizika, která z toho plynou.
Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., pohovořila o možnostech, které může geriatrie a geriatrická péče nabídnout v současném zdravotnickém systému. Hned v úvodu vysvětlila rozdíl mezi seniorem a geriatrickým pacientem, kdy geriatrický pacient je nejčastěji ve věku vyšším než 75 let, je polymorbidní, vyskytuje se u něj jeden či několik geriatrických syndromů nebo rizik, má nízkou míru potenciálu zdraví a vysoké riziko komplikací. Mezi geriatrické syndromy patří např. imobilita, nestabilita, inkontinence moči, intelektové poruchy, poruchy spánku, poruchy výživy, geriatrická křehkost a sarkopenie, poruchy termoregulace či duální senzorické poruchy.
Přednášející upozornila i na faktory, které ovlivňují bezpečnost farmakologické léčby ve stáří a rizika polyfarmakoterapie. Na závěr pak uvedla, že „geriatrizace“ medicíny znamená potřebu základních geriatrických znalostí ve většině lékařských oborů a že v poslední době vzniká v geriatrii ve světě i specializovaná péče např. v podobě ortogeriatrie, geriatric emergency falls clinics či memory clinics. „Geriatrie není synonymem dlouhodobé péče o nesoběstačné seniory, ale poskytování geriatricky poučené lékařské a ošetřovatelské péče je nezbytností,“ uzavřela profesorka Topinková své vystoupení.
Na otázku, zda bude mít stárnutí populace vliv na prevenci a léčbu v onkologii, odpověděl prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., hned v úvodu své přednášky, že ano. Zhoubné nádory jsou totiž nemocí stárnoucí populace a se stárnutím narůstají bariéry účinné onkologické prevence a specifické protinádorové léčby. Zdůraznil také, že podle odhadů může po roce 2030 dojít až ke zdvojnásobení počtu nemocných s nádorovým onemocněním a počet úmrtí na tato onemocnění bude po tomto roce vyšší než doposud převažující úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. Mezi důvody, proč se zhoubné národy vyskytují častěji ve vyšším věku, patří podle jeho slov nejen nahromadění rizik v čase, ale je to i výsledek dlouhodobě nezdravého životního stylu, dochází k vyčerpání reparačních procesů na buněčné úrovni, imunitní systém stárne a svůj podíl mají také dosud neznámé a neobjevené faktory.
Ve svém sdělení se zaměřil i na vybrané aspekty geriatrické onkologie – upozornil mj. na to, že je důležité léčit pacienta, nikoliv jeho věk či chorobu, a že personalizace léčby je předpokladem léčebné úspěšnosti. Zaměřil se také na specifika geriatrické onkologie a bariéry screeningu i léčby. „Personalizovaná onkologie 21. století bude znamenat léčbu bez věkových limitů s respektováním limitů biologických,“ dodal na závěr svého sdělení profesor Petruželka.
Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., poukázala na to, že v současné společnosti se senioři stávají po překročení určité věkové hranice „neviditelnými“ a společnost je vůči nim plná předsudků. Koluje i řada stereotypních představ, které jsou podporovány mj. mediálním obrazem seniora. Toto pojetí seniora jako někoho, kdo má život za sebou, je nemocný, ošklivý a „k ničemu“, doložila příhodou ze života, kdy se dívka školou povinná šla zeptat paní učitelky, jestli by ji uvolnila z výuky, protože její babička má promoci. Na to paní učitelka zareagovala slovy, že samozřejmě, ale že u babičky se tomu neříká promoce, ale kremace.
„Budoucí potřeba dlouhodobé péče o staršího občana bude záležet jednak na tom, kolik lidí bude žít ve věku 80 let a více, dále na jejich zdravotním stavu a v neposlední řadě na jejich schopnosti žít samostatně v původním prostředí i při horším zdravotním stavu,“ shrnula docentka Holmerová. Pro náš zdravotní systém to tedy znamená, že by se měl zaměřit především na prevenci podpory zdraví, efektivitu poskytované péče a vytvořit taková opatření, která umožní starým lidem žít v samostatném prostředí.
O „tiché hrozbě“ neboli Alzheimerově chorobě a dalších formách demence hovořila doc. MUDr. Martina Zvěřová, Ph.D. Upozornila mimo jiné na to, že stále není jasná příčina tohoto onemocnění. Posluchače seznámila i s několika studiemi, které se zaměřily na souvislost mezi správnou ústní hygienou a vznikem Alzheimerovy choroby. Ačkoliv tato souvislost nebyla jasně prokázána, připomněla v závěru své přednášky, že právě správná péče o zuby by měla být kromě fyzické aktivity, zdravého jídelníčku, mentální aktivity, dobrého spánku, sociální interakce a snižování stresu dalším z pilířů prevence vzniku této choroby.
Magda Hettnerová
redakce proLékaře.cz
