Dlouhodobá systémová terapie glukokortikoidy s sebou obvykle nese jako vedlejší účinek úbytek svalové hmoty. Terapie somatotropinem (STH) může v takovém případě předcházet úbytku proteinů nebo ho zvrátit, a to bez indukce diabetu. Přidá-li se k STH dihydroepiandrosteron (DHEA), nedojde k významné změně anabolického účinku STH. Vyplývá to z výsledků dvou malých klinických studií publikovaných v březnovém vydání časopisu Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism.
Jedním ze základních postulátů výzkumu bylo anabolické působení růstového hormonu podobné androgenům. Vědci z australského Garvanova institutu pro lékařský výzkum v Sydney se proto rozhodli stanovit minimální účinnou dávku somatotropinu, která by indukovala anabolismus proteinů u pacientů chronicky užívajících glukokortikoidy. Dalším cílem bylo stanovit, zda při užívání STH spolu s DHEA dojde k posílení anabolického účinku STH.
Vědci uspořádali celkem dvě studie, do nichž bylo zařazeno celkem šest mužů a deset žen dlouhodobě léčených glukokortikoidy. Průměrný věk účastníků studií byl sedmdesát let, průměrná denní dávka glukokortikoidů u žen byla 5,4 mg a u mužů 8,3 mg. Vliv léčby na metabolismus proteinů byl sledován pomocí značené aminokyseliny 1-[13C]leucinu.
Výsledky studií ukázaly, že dávka STH, která měla signifikantní anabolický účinek a nezpůsobila diabetes, činila 0,8 mg denně. K vzestupu glykemie nalačno však došlo v případě kombinované terapie (STH plus DHEA). Přidání DHEA a STH navíc nevedlo k významným změnám anabolického účinku STH. Podávání STH podle výsledků studií také statisticky významně snížilo ztrátu proteinů oxidací a zvýšilo proteosyntézu. Jak terapie STH, tak léčba DHEA byly celkově dobře tolerovány.
Vědci upozorňují, že ačkoli byla v těchto studiích terapie somatotropinem u pacientů vyššího věku, kteří chronicky užívají glukokortikoidy, přínosná a neindukovala diabetes, je třeba provést větší, placebem kontrolované studie sledující i další aspekty působení STH a případné kombinace STH s androgeny.
(zak)
Zdroj: Clin Endocrinol Metab 2008;93 : 688–695.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
