U dětí s chronickou nedostatečností ledvin může být vážně narušen jejich tělesný růst. Jako růstovou retardaci označujeme tělesnou výšku dítěte pod 3. percentilem pro daný věk (při hodnocení z jednorázového měření) nebo růstovou rychlost dítěte pod 25. percentilem pro daný věk. Růstová rychlost se vypočítává ze dvou přesných měření v odstupu alespoň 6 měsíců. Porucha růstu může mít poměrně závažný vliv na kvalitu života a sebedůvěru dítěte.
Úprava růstu je zpravidla závislá na úspěšné léčbě základního onemocnění. Transplantace ledviny je často dlouhodobým řešením chronické nedostatečnosti ledvin. Pro pacienty s transplantovanou ledvinou je zásadní otázkou dosažení "normální" výšky. Budoucí dospělou výšku dítěte odhadneme tak, že současnou pozici dítěte v percentilovém grafu promítneme na pravý okraj do věku 18 let. Důležitá je také rodičovská predikce výšky pro chlapce (polovina součtu výšky otce a výšky matky s přidanými 13 cm) a pro dívky (polovina součtu výšky matky a výšky otce s odebranými 13 cm).
Catch-up růst, ke kterému po transplantaci dochází, obvykle nestačí k vyrovnání růstového zpoždění, ke kterému došlo v období před transplantací. I když je transplantace štěpu úspěšná, cílové vypočtené tělesné výšky většinou dosaženo není. Růst kostí do délky v posttransplantačním období je ovlivněn zejména věkem pacienta v době operace. Důležitým faktorem je ale také především následná funkce štěpu a množství sekrece steroidních hormonů, což souvisí s hormonální osou růstového hormonu a IGF 1 (inzulin like growth factor).
Vedení léčebné péče u těchto pacientů by mělo zahrnovat adekvátní nutriční příjem, korekci metabolické acidózy, prevenci poruch kostního metabolismu, prevenci nežádoucích účinků steroidní medikace a ve vybraných případech také podávání rekombinantního lidského růstového hormonu.
(mpm)
Zdroje:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
