Cílem studie lékařů z italské University of Padova bylo určit potenciální rizikové faktory pro nonadherenci u pacientů s Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou. Celkem 61 % pacientů podle svých odpovědí dodržovalo doporučenou léčbu...
Celoživotní adherence k léčbě je u pacientů s nespecifickými střevními záněty důležitá pro léčbu onemocnění, pozitivní ovlivnění jeho průběhu, omezení četnosti relapsů i snížení rizika rozvoje kolorektálního karcinomu. Proto je adherence pacienta k terapii klíčová pro zvládnutí onemocnění. Adherence označuje to, jak poctivě pacient dodržuje předepsaný léčebný režim. Zahrnuje vůli zahájit léčbu a užívat léky přesně tak, jak lékař předepsal.
Cílem studie lékařů z italské University of Padova bylo určit potenciální rizikové faktory pro nonadherenci u pacientů s Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou. Za tímto účelem byl 485 pacientům rozdán anonymní dotazník s 24 otázkami. Celkem 61 % pacientů podle svých odpovědí dodržovalo doporučenou léčbu a spolupracovalo s lékařem. Podle výsledků průzkumu se kromě věku neprokázaly jiné podstatné sociodemografické vlivy ovlivňující adherenci k léčbě.
Nonadherence byla významně spojena především s věkem pod 40 let (43 % vs. 34 %, P = 0,041). Nejčastějším důvodem nedodržování léčby byla zapomnětlivost, remise onemocnění, krátký čas od stanovení diagnózy a práce na plný úvazek. Perorální podávání léků bylo spojeno s výrazně vyšší adherencí než rektální terapie. Komunikace s lékařem také významně ovlivnila spolupráci pacientů. Pozitivní vliv otevřené komunikace byl prokázán zejména u pacientů mladších 40 let, kteří měli se svým lékařem oboustranně dobrý vztah.
Závěrem lze říci, že rizikové faktory pro nonadherenci zahrnují nižší věk, zaměstnání na plný úvazek a vytížení pacienta, krátký čas od stanovení diagnózy a remisi onemocnění.
(hak)
Zdroj:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
