Zavedení přípravků účinkujících proti TNF alfa prokazatelně zdokonalilo terapii revmatoidní artritidy (RA). Ovšem navzdory dobré účinnosti stále trvají jisté obavy stran bezpečnosti. V první anti-TNF randomizované kontrolované studii byl publikován případ vzniku tuberkulózy a od té doby se množí důkazy, že anti-TNF terapie zvyšuje riziko vzniku TBC s pravděpodobným rozdílem v riziku mezi třemi základními anti-TNF přípravky. Platí, že infliximab a adlimumab, obojí monoklonální protilátky, mají zmíněné riziko vyšší než etanercept, solubilní TNF receptor.
Ačkoliv dosud publikovaná data zmiňují rozdíl mezi jednotlivými léky, dosud žádné studie mezi nimi neumožňují důkladné přímé srovnání. Proto bylo cílem následující studie přímo srovnat vliv tří schválených anti-TNF léků na základě incidence tuberkulózy u pacientů s RA a poté vysvětlit význam rizika léčby pacientů anti-TNF léky ve srovnání s konvenčními DMARDs (chorobu modifikujícími léky). Druhotné cíle zahrnovaly vysvětlení času nástupu TBC, rovnováhy mezi plicními a mimoplicními formami nemoci a také roli etnika.
Studie využila data z registru biologické léčby Britské společnosti pro revmatologii (British Society for Rheumatology Biologics Register, BSRBR), přičemž se jednalo o národní prospektivní výzkumnou studii. V ní vědci srovnávali výskyt TBC u 10 712 pacientů léčených anti-TNF (z toho bylo 3 913 léčeno etanerceptem, 3 295 infliximabem a 3 504 adalimumabem) a u 3 232 pacientů s aktivní RA léčených konvenčními DMARDs.
Do dubna 2008 bylo popsáno 40 případů TBC, všechny z anti-TNF kohorty. Podíl TBC byl vyšší pro monoklonální protilátky, pro adalimumab se jednalo o 144 případů/100 000 pacientoroků a pro infliximab to bylo 136 případů/100 000 pacientoroků. Průměrný čas vzniku TBC byl nejnižší pro infliximab (5,5 měsíce) ve srovnání s etanerceptem (13 měsíců) a adalimumabem (18,5 měsíce).
Z celkového počtu 40 případů se jich 13 vyskytlo po ukončení terapie, ve 25 případech (62 %) se jednalo o mimoplicní formu a z nich u 11 o formu diseminovanou. Pacienti léčení anti-TNF, kteří nepatřili do bílého etnika, měli 6× vyšší riziko vniku TBC ve srovnání s bílým etnikem.
(pes)
Zdroj:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
