Dle aktuálního výzkumu zvyšuje léčba rituximabem (chimerická monoklonální protilátka proti CD20 pozitivním, tedy B-lymfocytům) u pacientů s revmatickým onemocněním incidenci pozdního nástupu neutropenie, ale tato incidence se liší podle té které choroby. Například u pacientů s Wegenerovou granulomatózou je incidence neutropenie 23%, u pacientů s lupusem 20% a u pacientů s revmatoidní artritidou po léčbě rituximabem 3%.
Průměrná doba nástupu neutropenie byla 102 dní. Ve všech případech se pozdní nástup neutropenie vyskytl během období deplece B-lymfocytů a průměrná délka jejího trvání byla 9 dní. Žádný z pacientů neměl pozitivní antineutrofilní protilátky. Retrospektivní studie zahrnovala celkem 209 pacentů s revmatickým onemocněním léčených rituximabem v období od června 2003 do března 2009.
U jedenácti pacientů (5 %) došlo k rozvoji neutropenie s odstupem čtyř týdnů a později od ukončení léčby rituximabem a u sedmi z nich byla nutná hospitalizace vzhledem k infekci vyžadující terapii intravenózními antibiotiky. Šest ze zmíněných sedmi pacientů bylo léčeno rovněž granulocytárním kolonie stimulujícím faktorem (G-CSF). Autoři studie také podotýkají, že podíl infekcí byl u pacientů s revmatickými chorobami vyšší, než bylo pozorováno u pacientů s lymfomem léčených rituximabem. Pět pacientů bylo vzhledem k relapsu nemoci léčeno rituximabem opakovaně, přičemž u jednoho došlo k pozdnímu nástupu neutropenie. Počet dní do nástupu neutropenie a její trvání pak nebyly dle autorů po druhém cyklu léčby rituximabu odlišné od cyklu prvního.
Mechanismus pozdního nástupu neutropenie není zatím pochopený, ale dostupné údaje nepodporují hypotézu antineutrofilních protilátek jako příčiny. Autoři proto zatím jednoznačně doporučují minimálně roční sledování pacientů s revmatickými chorobami léčených rituximabem.
(pes)
Zdroj: Daniel Tesfa, Sofia Ajeganova, Hans Hägglund, Birgitta Sander, Bengt Fadeel, Ingiäld Hafström, Jan Palmblad. Late-onset neutropenia following rituximab therapy in rheumatic diseases: Association with B lymphocyte depletion and infections; Arthritis & Rheumatism, Volume 63, Issue 8, pages 2209–2214, August 2011; DOI: 10.1002/art.30427
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
