Ženy, které trpí revmatoidní artritidou (RA), mohou mít obtíže s otěhotněním, jak alespoň vyplývá z jedné aktuální studie. Do této studie bylo zahrnuto celkem více než 68 tisíc těhotných žen a ukázalo se, že u těch s revmatoidní artritidou trvalo početí delší dobu ve srovnání s ženami, které revmatoidní artritidu neměly.
Vědci zjistili, že 25 % žen s revmatoidní artritidou se o otěhotnění neúspěšně pokoušelo minimálně rok před vlastním početím, zatímco pouze 16 % žen bez onemocnění potřebovalo k otěhotnění takový čas. Kromě toho 10 % žen s RA se léčilo pro infertilitu ve srovnání s 8 % z druhé skupiny žen.
Není jasné, zda RA nebo léky využívané k její terapii mohou ženskou fertilitu narušovat, a zatím ani poslední studie publikovaná v březnu na toto téma neposkytla definitivní odpověď. Lékaři zdůrazňují, že ženám, které se snaží otěhotnět, je často doporučováno přerušit užívání chorobu modifikujících léků (DMARDs), jako je metotrexát, etanercept a infliximab kvůli možnému riziku vývojových vad. V důsledku toho je podle lékařů pravděpodobné, že u žen, které léčbu přeruší, dojde ke vzplanutí RA, což pak samozřejmě ovlivňuje schopnost početí.
Tato zjištění jsou postavena na údajích získaných od 68 170 dánských žen, které otěhotněly v letech 1996-2002. U 112 z těchto žen byla před otěhotněním diagnostikována RA. Když lékaři zohlednili i ostatní faktory jako věk a tělesnou hmotnost, pak ženy s RA potřebovaly o 60 % častěji než ostatní ženy k otěhotnění více než jeden rok. Ovšem u všech žen s RA byla pravděpodobnost obtížného otěhotnění pouze mírně zvýšená. Většina žen s RA je schopná otěhotnět.
(pes)
Zdroj: Jawaheer D, Zhu JL, Nohr EA, Olsen J. Time to pregnancy among women with rheumatoid arthritis. Arthritis Rheum 2011(Jun);63(6):1517-1521. doi: 10.1002/art.30327
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
