S lepší prognózou pacientů s metastazujícím renálním karcinomem (mRCC), kteří jsou léčeni sorafenibem a sunitinibem, koreluje kromě výkonnostního stavu ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) rozvoj subklinické nebo klinické hypotyreózy při protinádorové léčbě.
V Německém Münsteru proběhla prospektivní studie, která hodnotila prognostické markery u 83 pacientů s mRCC, kteří byli léčeni na tamním urologickém oddělení inhibitory tyrozinkinázy (37 % sorafenibem a 63 % sunitinibem) v letech 2006 až 2009. Byla hodnocena souvislost řady klinických a laboratorních parametrů a nežádoucích účinků léčby s délkou přežití bez progrese choroby (PFS).
V univariantní analýze souvisel s delším PFS stav podle ECOG (p < 0,0001), riziko podle kritérií MSKCC (p = 0,003) a léčebná odpověď (p < 0,0001). V multivariantní analýze byly nezávislými prognostickými faktory pouze stav ECOG (0/1 vs. 2, p = 0,018) a přítomnost hypotyreózy (p = 0,01).
Hypotyreóza byla definována jako subklinická při zvýšení TSH nad horní hranici normy při normálních hladinách trijodtyroninu (T3) a tyroxinu (T4) a jako klinická při zvýšení TSH spojeném s poklesem T3 a T4. Hypotyreóza se během léčby rozvinula u 32 % hodnocených pacientů (ve stejném poměru u sorafenibu i sunitinibu) a její výskyt byl spojen s delším PFS (16,0 měsíců vs. 6,0 měsíců, p = 0,032). U 76 % z těchto pacientů došlo k rozvoji hypotyreózy v prvních 4 týdnech léčby. Substituce l-tyroxinem nijak neovlivnila délku PFS.
Rozvoj hypotyreózy při léčbě sorafenibem nebo sunitinibem lze využít jako prediktor přežití bez progrese u pacientů s metastazujícím karcinomem ledviny.
(zza)
Zdroj: Riesenbeck LM, Bierer S, Hoffmeister I, et al. Hypothyroidism correlates with a better prognosis in metastatic renal cancer patients treated with sorafenib or sunitinib. World J Urol 2011(Dec);29(6):807-813. Epub 2010 Dec 14.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
