Finská studie analyzovala zdravotní záznamy více než 62,5 tisíce lidí starších 65 let, kterým byla mezi lety 2017 a 2020 diagnostikována demence. Kontrolní vzorek tvořilo téměř 313 tisíc osob odpovídajícího věku, pohlaví, vzdělání a rodinného stavu, ovšem bez diagnózy demence. U všech účastníků vědci vyhledali všechny další v nemocnici léčené stavy a hospitalizace ve 20 letech předcházejících diagnóze či datu zahrnutí do studie.
Podařilo se identifikovat 29 komorbidit asociovaných s nejméně 20% zvýšením rizika diagnózy demence průměrně po 5–6 letech. Ve 27 případech se jednalo o behaviorální, psychiatrické, kardiometabolické, neurologické, endokrinní, zažívací či oční poruchy/stavy nebo různá zranění. Zbylé 2 komorbidity byly infekčního původu – těžká cystitida zvyšovala riziko demence přibližně o 19 % (po adjustaci na výskyt ostatních komorbidit), stejně jako bakteriální infekce s blíže nespecifikovanou lokalizací. Riziko spojené s infekcí nesouviselo s žádnou z 27 ostatních poruch, bylo srovnatelné bez ohledu na pohlaví či vzdělání a korelace byla silnější v případě časného nástupu demence. Vzhledem ke zdroji dat (celonárodní zdravotnický registr) nebylo možné posoudit další psychosociální, behaviorální či biologické zavádějící proměnné.1, 2
Rozsáhlá studie 27 885 obézních jedinců, kteří užívali agonisty receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA) a zároveň využili služeb společnosti 23andMe a nechali si osekvenovat svůj genom, identifikovala genetické varianty ovlivňující efektivitu a nežádoucí vedlejší účinky této skupiny léčiv.
Výzkumníci z neziskové organizace 23andMe pomocí celogenomové analýzy odhalili specifickou variantu v genu kódujícím receptor pro GLP-1. Nosiči této alely zhubli v průběhu 8měsíční léčby v průměru o 0,76 kg (pokud měli obě alely variantní, pak o 1,5 kg) více oproti ostatním účastníkům. Vědci také v blízkosti genu pro receptor GLP-1 objevili další 2 varianty zodpovědné za vyšší náchylnost k nežádoucím vedlejším účinkům. Jedna z nich zvyšovala pravděpodobnost zvracení o 57 %, zatímco druhá varianta měla za následek 36% zvýšení rizika nevolnosti. Specifická varianta v genu pro receptor glukózo-dependentního inzulinotropního polypeptidu (GIP) zvyšovala pravděpodobnost zvracení po užití tirzepatidu (duálního agonisty receptorů pro GLP-1 a GIP) o 83 %.
Ačkoliv je ovšem tato analýza publikovaná v časopisu Nature obdivuhodná svým rozsahem a přístupem k datům hlášeným samotnými pacienty, popsané efekty jsou poměrně malé.3, 4
Tým australských biologů z Adelaidské univerzity zkoumal chování savčích spermií v podmínkách simulované mikrogravitace.
Myší, prasečí i lidské spermie putovaly mikrokanálky napodobujícími samičí pohlavní ústrojí. Zjistilo se, že ačkoliv motilita spermií zůstala v podmínkách mikrogravitace zachována, jejich schopnost navigovat pohyb žádoucím směrem byla narušena a svého cíle dosáhlo významně méně spermií než v podmínkách běžné gravitace. Lidským spermiím při putování beztížným bludištěm pomáhal hormon progesteron, který byl do jisté míry schopen účinky mikrogravitace zvrátit. Při pokusech na zvířecích modelech bylo po 4hodinové expozici spermií mikrogravitaci úspěšně oplodněno asi o 30 % méně vajíček než obvykle. Pokud byl vyvíjející se myší zárodek po dobu 24 hodin po fertilizaci vystaven mikrogravitaci, docházelo k vývojovému opoždění a redukci počtu buněk v blastocystě.
Zdá se tedy, že před úspěšným osidlováním mimozemských těles či dlouhým putováním vesmírem bude nutné důkladně prozkoumat i to, jakým způsobem gravitace ovlivňuje rozmnožování a nitroděložní vývoj.5, 6
Vědcům z Farmaceutické univerzity v Šen-jangu se podařilo připravit oční kapky schopné pronikat hematoretinální bariérou díky exosomům odvozeným z prasečího spermatu. Uvnitř těchto miniaturních lipidových „váčků“, jež pomáhají spermiím pronikat reprodukčním traktem prasnice, se však skrývalo protinádorové léčivo. Po aplikaci kapek myším s retinoblastomem docházelo k zastavení růstu nádoru a zachování zraku. U kontrolních zvířat, jimž bylo léčivo aplikováno bez exosomů, ovšem tumor dále rostl a šířil se do dalších částí oka, neboť aktivní látka sama o sobě nebyla schopna překonat hematoretinální bariéru.
Pokusy provedené na tkáňové kultuře buněk lidské rohovky ukázaly, že exosomy z prasečího spermatu jsou schopné otevírat těsné spoje (tight junctions) − semipermeabilní struktury vnější membrány buněk očního povrchu. Pro zvýšení selektivity vědci na exosomy připojili molekuly kyseliny listové, kterou nádor ze svého okolí vychytává v mnohem větší míře než zdravé buňky. Při testování bezpečnosti přípravku u králíků se oční kapky jevily během 30denní opakované aplikace jako bezpečné, i když bylo pozorováno mírné podráždění rohovky.
Pokud se podaří přenést tento systém do klinického vývoje, mohl by v budoucnu umožnit méně invazivní léčbu retinoblastomu. Vědci také doufají, že se jej podaří modifikovat pro průnik dalšími obtížně překonatelnými rozhraními – hematoencefalickou či slizniční bariérou.7, 8
(este)
Zdroje:
1. Sipilä P. N., Korhonen K., Lindbohm J. V. et al. The role of noninfectious comorbidities in the association between severe infections and risk of dementia in Finland: a nationwide registry study. PLoS Med 2026 Mar 24; 23 (3): e1004688, doi: 10.1371/journal.pmed.1004688.
2. Lesté-Lasere C. Cystitis or tooth decay could trigger dementia just a few years later. NewScientist, 2026 Mar 24. Dostupné na: www.newscientist.com/article/2520688-cystitis-or-tooth-decay-could-trigger-dementia-just-a-few-years-later/
3. Su Q. J., Ashenhurst J. R., Xu W. et al. Genetic predictors of GLP1 receptor agonist weight loss and side effects. Nature 2026 Apr 8, doi: 10.1038/s41586-026-10330-z [Epub ahead of print].
4. Lenharo M. Why obesity drugs work better for some people: these genes hold clues. Nature 2026 Apr 8, doi: 10.1038/d41586-026-01107-5.
5. Lyons H. E., Nikitaras V., Arman B. M. et al. Simulated microgravity alters sperm navigation, fertilization and embryo development in mammals. Commun Biol 2026 Mar 26; 9 (1): 401, doi: 10.1038/s42003-026-09734-4.
6. Human sperm may get lost in space. Adelaide University, 2026 Mar 27. Dostupné na: https://adelaide.edu.au/about/news/2026/human-sperm-may-get-lost-in-space/
7. Zhao J., Yin T., Deng Y. et al. Harnessing semen-derived exosomes for noninvasive fundus drug delivery: a paradigm for exosome-based ocular fundus therapeutics. Sci Adv 2026 Mar 27; 12 (13): eadw7275, doi: 10.1126/sciadv.adw7275.
8. Fieldhouse R. Eye drops made from pig semen deliver cancer treatment to mice. Nature 2026 Apr; 652 (8109): 284−285, doi: 10.1038/d41586-026-00982-2.
