Epidemiologické studie za posledních více než 15 let ukázaly, že porodní hmotnost, rychlý poporodní "catch-up" růst a dětská obezita zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob a diabetu II. typu v dospělosti.
Vyšší výskyt obezity a nadváhy v dětství, a dokonce i v předškolním věku si vyžádal zaměření pozornosti na časné faktory, které by mohly předpovídat riziko následné obezity, což by umožnilo včasný zásah. Vysoká porodní hmotnost může být spojena s následným rizikem vysokého BMI (body mass index) v dětství i během dospělosti. Souvislosti s porodní vahou jsou ale složitější.
Vlastní vysoká porodní hmotnost je spíše spojena s vyšším procentem netukové tkáně (tzv. lean body mass – opěrná tkáň – svalová hmota, kostní tkáň, jednotlivé orgány) než s nadbytkem tukové tkáně. Naproti tomu nižší porodní hmotnost je spojena s následným vyšším poměrem tukové tkáně a dále s vyšším podílem centrálně uloženého tuku a vyšší inzulinovou rezistencí. Tento paradoxní efekt je vysvětlován tím, že předčasně narozené děti nebo děti hypotrofické, které rychle „dohánějí“ svůj prenatální růst mimo tělo matky, mají tendenci k centrálnímu ukládání tukové tkáně.
Mezi odbornou veřejností se stále vedou diskuze, zda se jedná o kritickou časnou fázi obezity. Zda má vyšší váhový přírůstek v kojeneckém věku, během dětství, a dokonce i v časném novorozeneckém období větší vliv na dlouhodobé ukládání tukové tkáně a inzulinovou rezistenci. Včasné stanovení rizik dětské obezity pomůže k identifikaci mateřských a fetálních predispozic nutrice a růstu a genů uplatňujících se v postnatálním období, které regulují chuť, energetický výdej a rozdělení energetického příjmu do růstu tukové či netukové tkáně.
(jate)
Zdroj: Horm Res 2006; 65 (suppl 3): 65–69. Publikováno online 10. 5. 2006. DOI: 10.1159/000091508
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
