V březnu tohoto roku byla publikována v časopise European Journal of Cardio-Thoracic Surgery velmi zajímavá kazuistika.
Třiašedesátiletý pacient s jaterní cirhózou rozvinutou na podkladě chronické hepatitidy C trpěl refrakterním hydrothoraxem jaterního původu (tedy non-maligním hydrothoraxem). Byl dyspnoický v důsledku ascitu a masivního nahromadění tekutiny na pravé straně pleurální dutiny. Lékaři provedli thorakostomii následovanou videothorakoskopií, ale již po deseti dnech došlo k reakumulaci pleurální tekutiny.
Chirurgové se proto odhodlali k novému postupu - zavedení pleurovenózního shuntu. V celkové anestezii natočili tělo pacienta lehce doleva, provedli preparaci pravého hemithoraxu od brady až k pupku, provedli cca třícentimetrovou incizi v osmém interkostálním prostoru a vložili do interkostálního prostoru peritovenózní shunt. Druhou incizi udělali pod polovinou klíční kosti. Vypreparovali pravou vena subclavia a skrz podkoží vytvořili od pravé v. subclavia kolem sterna jakýsi tunel. Jím pak provlékli drén.
Pumpu shuntu fixovali ke sternu. Komprimovali ji po čtyři minuty každé dvě hodiny první týden, poté stačilo jen stlačování po dobu dvou minut každých šest hodin.
Během prvního měsíce se pacientův stav výrazně zlepšil navzdory přetrvávajícímu ascitu. Po šesti měsících sledování bylo zjištěno, že zavedený shunt drénuje tekutinu spolehlivě a u nemocného nedošlo k žádným komplikacím. Osm měsíců od operace nebyla již v pleurální dutině žádná tekutina zaznamenána. Proto byl tento systém patentován.
Uvedená komplikace, tedy vznik pleurálního výpotku u osob s jaterní cirhózou a ascitem, se objevuje zhruba u 6 % nemocných. Systém zavedení pleurovenózního shuntu představuje novou alternativu léčby těchto pacientů.
(hul)
Zdroj: Bayram AS, et al. Pleurovenous shunt for treating refractory benign pleural effusion. Eur J Cardiothorac Surg 2008; doi:10.1016/j.ejcts.2008.02.001.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.