Virová hepatitida C se objevuje častěji u dlouhodobě dialyzovaných pacientů. A naopak selhávání jater může vést ke vzniku hepatorenálního syndromu. Existují studie o bezpečnosti a účinnosti protokolů využívajících v léčbě rekurentní hepatitidy C po transplantaci jater pegylovaný interferon alfa-2b (PI) a ribavirin. Chyběly ovšem údaje o antivirové terapii po kombinované transplantaci jater a ledvin, jež může být právě u takových nemocných nutná.
Šesti pacientům s rekurentní infekcí virem hepatitidy C (z toho 5 bylo nakažených virem genotypu 1 a jeden virem genotypu 4) byl proto 48 týdnů podáván peginterferon alfa-2b a ribavirin. Všichni nemocní podstoupili jaterní biopsii před léčbou a 72 týdnů po léčbě. U čtyř z pacientů byla virová nálož před léčbou nižší než 1 000 000 IU/ml.
Stálé virologické odpovědi se podáváním PI s ribavirinem dosáhlo u 50 % subjektů. U žádného pacienta nedošlo k rozvoji známek poškození ledvinných funkcí či rejekce štěpu. U jednoho nemocného, u něhož se nepodařilo dosáhnout stálé virologické odpovědi, došlo k rozvoji jaterního selhání v důsledku infekce virem hepatitidy C. Tento pacient po 13 měsících zemřel.
Neutropenie a anemie se objevily u poloviny zkoumaných osob. Lékaři v takovém případě zredukovali dávku peginterferonu a ribavirinu a podali G-CSF (granulocyte-colony stimulating factor) nebo erytropoetin.
Z prvních výsledků tedy vyplývá, že terapie peginterferonem alfa-2b je bezpečná a účinná i při podání osobám po kombinované transplantaci jater a ledvin. Současná transplantace jater a ledvin se týká poměrně úzkého okruhu osob. Je tedy možné, že na publikaci studie s větším souborem pacientů si budeme muset ještě počkat. Malá studie tak představuje cenná vodítka pro terapii těchto nemocných.
(hul)
Zdroj: Schmitz V. Peginterferon alfa-2b plus ribavirin for the treatment of hepatitis C recurrence following combined liver and kidney transplantation. Ann Transplant 2007;12 : 22–27.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
