Jak vůbec rozpoznáme, že se rozvíjí epidemie či pandemie? Zdánlivě jednoduchá otázka, na niž však není snadné odpovědět. Z minulosti máme nepřeberné množství příkladů a nemusíme ani chodit daleko do historie: HIV v 80. letech 20. století, epidemie eboly v roce 1976 a znovu v roce 1995, hantavirová epidemie v roce 1993, ve 21. století poté postupně epidemie SARS, MERS, viru zika, poté znovu ebola v západní Africe a nyní SARS-CoV-2.
Pandemické šíření patogenu je podmíněno existencí několika faktorů. V první řadě je to nárůst světové populace a její uspořádání. Současné demografické modely ukazují, že v roce 2050 bude ve městech žít 66 % světové populace (nyní je to 54 %). Přitom 90 % tohoto městského obyvatelstva se bude nacházet na asijském a africkém kontinentu. To znamená v subtropických nebo tropických oblastech s bohatou přírodní diverzitou, chudou infrastrukturou, problematickým zdravotním systémem a vysokou mírou chudoby. Tedy i v podmínkách ideálních pro šíření infekčních nemocí.
Druhým faktorem je cestování. Zvyšuje se jak jeho rychlost, tak objem. V současnosti se dostaneme z nejvzdálenějšího bodu Země na její opačný rychleji, než jaká je inkubační doba u většiny infekčních nemocí. Předpokládá se, že v následujících 20 letech se objem počtu cestujících opět zdvojnásobí a opět se na tomto vzestupu bude podílet asijská populace. Velký význam z hlediska mobility mají i globální události typu olympiád a dalších sportovních šampionátů.
Třetím faktorem jsou zvířata. Odhaduje se, že 61 % z 1415 druhů známých infekčních patogenů je patogenních pro člověka a je na něj přeneseno ze zvířat. Nemocný člověk představuje pro tento patogen konečný článek infekčního řetězce. Vliv na vývoj epidemiologické situace má i neustále se zvyšující počet domestikovaných zvířat. Jen pro zajímavost, virus chřipky dokáže infikovat více než 1000 živočišných druhů.
Čtvrtým faktorem jsou změny přírodního prostředí a klimatu, vyvolávané převážně působením člověka. Riziko pandemií dále zvyšuje tlak na řešení tohoto globálního problému. S tímto faktorem pak úzce souvisí faktor pátý, a to konflikty a přírodní katastrofy.
Časné zachycení epidemického či pandemického šíření viru je závislé na metodách, které máme k dispozici. Ať už se jedná o klasické epidemiologické metody nebo nové způsoby šetření využívající například elektronické datové trasování. V posledních 8 letech byla vytvořena celosvětová síť celkem 63 laboratorních pracovišť, která sdílejí epidemiologická data a za pomoci značného množství dalších informací, jako jsou data demografická, ekobiologická, meteorologická atd., pracují na modelech, které mají za úkol s co největší přesností vypočítat a předvídat potenciální epidemie. V případě dat z epidemie v západní Africe model určil více než desítku zemí na tomto kontinentu, kde se dosud nikdy epidemie eboly nerozhořela, jako možné lokality jejího budoucího výskytu.
Světová zdravotnická organizace (WHO) či americká a evropská Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC, ECDC) se rovněž dlouhodobě zabývají otázkou, jak nejlépe přiblížit běžné populaci bez zdravotnického vzdělání problematiku šíření infekčních nemocí a boje s nimi. Jsou k tomu využívány jak klasické, tak moderní technologie. Bohužel se čím dál více ukazuje (zejména v souvislosti s aktuální pandemií), že velké množství informací šířených po internetu a prostřednictvím sociálních sítí v sobě nese zavádějící či přímo dezinformační obsah a že elektronické sdílení a šíření informací má značný dezinformační potenciál. I proto byl na úrovni Evropské komise zřízen program boje proti dezinformacím týkající se onemocnění COVID-19.
První výsledky jsou již zřetelné. Sociální sítě Facebook a Instagram mají funkční informační centrum k problematice COVID-19, které přesměrovává uživatele na data WHO. Rovněž Twitter připravil stránky věnované osvětové kampani ke COVID-19 s ověřenými informacemi a daty. Kanál YouTube zobrazuje zdrojová ověřená data a relevantní odkazy na důvěryhodné zdroje z oblasti zdravotnictví.
Vedle co nejpřesnějších dat by neměly být opomíjeny ani tradiční laické způsoby informování pomocí srozumitelných a snadno pochopitelných materiálů: obrazových sdělení, výstižných schémat a jednoduchých popisů, které zpravidla nejlépe a velmi efektivně slouží svému účelu.
prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D.
katedra epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví UO
