Léčba vysokého krevního tlaku (TK) má v prevenci kardiovaskulárních (KV) chorob velký význam. Jak velký je tento přínos a zda závisí na výchozích hodnotách krevního tlaku, komorbiditách a používaných antihypertenzivech, bylo předmětem nově zveřejněné studie.
Systematická metaanalýza hodnotila výsledky klinických studií zaměřených na snižování krevního tlaku dostupných v databázi Medline, které byly publikované mezi 1. lednem 1966 a 7. červencem 2015, doplněné o výsledky ze studií, jež byly v literatuře dohledatelné do 9. listopadu 2015. Do metaanalýzy byly vybrány všechny randomizované studie, které v každé větvi obsahovaly minimálně 1 000 pacientoroků. Žádné studie nebyly vyloučeny na základě komorbidit a byly zahrnuty i takové, kde byla antihypertenziva indikovaná z jiných důvodů, než je léčba hypertenze. Byla hodnocena souhrnná data týkající se charakteristiky studií a vlivu na závažné kardiovaskulární příhody, ischemickou chorobu srdeční (ICHS), iktus, selhání srdce, selhání ledvin a celkovou mortalitu.
Celkem bylo nalezeno 123 studií, jež zahrnovaly 613 815 účastníků. Metaregresní analýza ukázala, že snížení relativního rizika je přímo úměrné míře snížení krevního tlaku, kterého se podařilo dosáhnout. Každý pokles systolického krevního tlaku o 10 mmHg významně redukoval relativní riziko (RR) závažných kardiovaskulárních příhod (RR = 0,80; 95% CI 0,77–0,83), ICHS (RR = 0,83; 95% CI 0,78–0,88), iktu (RR = 0,73; 95% CI 0,68–0,77), srdečního selhání (RR = 0,72; 95% CI 0,67–0,78) a vedlo k poklesu celkové mortality o 13 % (RR = 0,87; 95% CI 0,84–0,91). Riziko rozvoje renálního selhání však významně ovlivněno nebylo.
Výsledky byly shodné jak ve studiích s vysokými, tak i s nízkými výchozími hodnotami krevního tlaku. Stejná míra redukce rizika byla zjištěna rovněž při snížení systolického krevního tlaku pod hodnoty 130 mmHg. Nenašly se jasné důkazy o tom, že by přítomnost komorbidit měla vliv na přínos antihypertenzní léčby. Výjimkou byl diabetes mellitus a chronické onemocnění ledvin. U pacientů s těmito chorobami bylo snížení rizika menší, nicméně statisticky stále významné.
Byly nalezeny určité rozdíly mezi jednotlivými skupinami antihypertenziv. Nejméně přínosné z hlediska prevence závažných kardiovaskulárních příhod, iktu a selhání ledvin byly v porovnání s ostatními skupinami antihypertenziv β-blokátory. Blokátory kalciových kanálů byly nejpřínosnější v prevenci iktu. Pro prevenci selhání srdce byla nejpřínosnější diuretika, naopak blokátory kalciových kanálů zde byly nejméně přínosnou skupinou.
Tato nově zveřejněná široká metaanalýza potvrdila, že přínos snižování krevního tlaku není ovlivňován jeho výchozími hodnotami a významně ani přítomností komorbidit. Autoři konstatovali, že snížení tlaku pod doporučovanou hodnotu (systolický tlak < 140 mmHg) může vést k dalšímu snížení kardiovaskulárního rizika. Všechna antihypertenziva jsou přínosná, nicméně mezi používanými skupinami látek jsou rozdíly v jejich vlivu na jednotlivá rizika. Tento poznatek by mohl vést k cílenějšímu používání těchto látek u pacientů s individuálně zvýšeným konkrétním kardiovaskulárním rizikem.
(blu)
Zdroj: Ettehad D., Emdin C. A., Kiran A., et al. Blood pressure lowering for prevention of cardiovascular disease and death: a systematic review and meta-analysis. Lancet 2015 Dec 23 [Epub ahead of print]. Dostupné na: http://dx.doi.org/10.1016/S0140-6736(15)01225-8.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
