Syndrom hyperaktivního močového měchýře představuje soubor příznaků, mezi něž patří urgence k močení, polakisurie a nykturie. Přibližně v 1/3 případů je syndrom asociovaný také s urgentní inkontinencí, ta ale nemusí být vždy přítomná. Mezi rizikové faktory patří vyšší věk, metabolická, neurologická a onkologická onemocnění, užívání některých léků, hormonální změny nebo chirurgické výkony v oblasti malé pánve.
V léčbě se nejčastěji kromě úpravy režimových opatření uplatňuje farmakoterapie, a to konkrétně anticholinergika a agonisté β3-adrenergních receptorů. Současné preparáty jsou však zatíženy řadou nežádoucích účinků, jež mohou snižovat compliance pacientů a mít negativní dopad na výsledek terapie.
Další možností je chirurgická terapie, například v podobě sakrální neuromodulace, nebo aplikace Botoxu®. Obě metody jsou však invazivní a spojené s možností vzniku vedlejších účinků, jež mohou mít pro pacienta závažné následky.
Další možností, je miniinvazivní neuromodulační metoda, která je známá už několik desítek let. Mechanismus účinku spočívá ve využití aference nervus tibialis vedoucího do míšních segmentů S2–4. Technika spočívá v zavedení jehlové elektrody několik centimetrů kraniálně od vnitřního kotníku, povrchová elektroda se přikládá na kalkaneus.
Nejnovější metodou léčby je elektrická transkutánní neuromodulace, která díky patentované technologii adaptivní transkutánní stimulace umožňuje neinvazivní stimulaci periferních nervů, jež pomocí aferentních drah stimulují vyšší etáže centrální nervové soustavy, čímž dochází k obdobnému efektu jako v případě implantabilní sakrální neuromodulace nebo PTNS. Mechanismus účinku obdobně jako v případě PTNS spočívá ve využití aference periferních nervů vedoucích do míšních segmentů S2–4. Technika spočívá v přiložení povrchových elektrod do blízkosti oblasti fossa poplitea, podobně jako McGuire.
V současné době existuje dostatečná evidence účinnosti stimulace periferních nervů v terapii hyperaktivního močového měchýře − doposud bylo v tomto ohledu publikováno několik stovek studií. Efektivita metody je srovnatelná s účinky nejčastěji užívaných anticholinergik, avšak s nižším množstvím nežádoucích účinků.
Příkladem může být multicentrická studie, kterou publikovali Peters et al. Cílem bylo zhodnocení efektivity léčby oproti „předstírané“ (sham) léčbě. Studie se zúčastnilo celkem 220 pacientů, 110 bylo přiděleno k aktivní terapii. V obou skupinách se podíl žen pohyboval kolem 80 %, průměrný věk účastníků potom kolem 60 let. Po 12 týdnech terapie došlo k statisticky signifikantnímu střednímu až výraznému zlepšení symptomů u 54,5 % pacientů v aktivní skupině oproti 20,9 % v kontrolní skupině (p < 0,001). Statisticky signifikantní zlepšení bylo pozorováno také v parametrech mikčního deníku hodnotícího frekvenci močení, příznaky nykturie, urgence a urgentní inkontinence. Během terapie nebyly pozorovány závažné nežádoucí příhody ani malfunkce metody.
V případě eTNM® bylo ve skupině 29 pacientů po selhání farmakoterapie dosaženo u 80 % účastníků statisticky signifikantního zlepšení o > 50 %, s průměrnou redukcí počtu epizod inkontinence o 90 %. Statisticky signifikantní zlepšení bylo dále pozorováno ve všech sledovaných parametrech v rámci mikčního deníku a rovněž ve výsledcích dotazníku kvality života. V průběhu léčby nedošlo k žádné závažné nežádoucí příhodě spojené s aplikací metody.
Aktuálně probíhá nábor do postmarketingové studie hodnotící účinnost a bezpečnost metody eTNM® v porovnání s lékem Vesicare®. Do studie se mohou zapojit pacientky trpící symptomy hyperaktivního močového měchýře déle než 6 měsíců a starší 18 let, které dosud neužívaly léky proti OAB. Nábor do studie probíhá v Praze, Příbrami, Plzni, Brně, Ostravě a také Bratislavě, Trenčíně a Púchově. Více informací: https://tesla-medical.com
(holi)
Zdroje:
1. Slovak M., Chapple C. R., Barker A. T. Non-invasive transcutaneous electrical stimulation in the treatment of overactive bladder. Asian J Urol 2015 ; 2 (2): 92–101, doi: 10.1016/j.ajur.2015.04.013.
2. Peters K. M., Carrico D. J., Perez-Marrero R. A. et al. Randomized trial of percutaneous tibial nerve stimulation versus sham efficacy in the treatment of overactive bladder syndrome: results from the SUmiT trial. J Urol 2010; 183 (4): 1438−1443, doi: 10.1016/j.juro.2009.12.036.
3. McGuire E. J., Zhang S. C., Horwinski E. R., Lytton B. Treatment of motor and sensory detrusor instability by electrical stimulation. J Urol 1983; 129 (1): 78–79, doi: 10.1016/s0022-5347(17)51928-x.
4. Overactive bladder. Mayo Clinic, 2020 Mar 20. Dostupné na: www.mayoclinic.org/diseases-conditions/overactive-bladder/symptoms-causes/syc-20355715
5. https://tesla-medical.com
