Obézní dospělí pacienti s revmatoidní artritidou mohou hůře odpovídat na léčbu některými novými preparáty proti revmatoidní artritidě než ti štíhlejší. Tomuto tématu se věnovala malá studie nizozemských lékařů.
Ve studii bylo zahrnuto celkem 89 pacientů s artritidou, kteří zahájili léčbu infliximabem, přičemž u obézních pacientů došlo k menšímu zlepšení než u jejich štíhlejších protějšků. Z 15 obézních pacientů došlo pouze u poloviny z nich k odpovědi na 16týdenní léčbu infliximabem, bylo tedy prokázáno signifikantní snížení jejich DAS28 (DAS skóre u 28 kloubů). Naproti tomu ze 66 pacientů s normální hmotností nebo nadváhou odpovídaly na léčbu celé tři čtvrtiny a ze 7 pacientů s podváhou odpovídali na léčbu kromě jednoho všichni pacienti. Tyto údaje zůstaly stejné i po přizpůsobení vstupním příznakům nemoci.
Tato zjištění, publikovaná v listopadovém čísle odborného periodika Arthritis & Rheumatism, zvyšují pravděpodobnost, že obézní pacienti méně často profitují z léčby infliximabem nebo jinými blokátory TNF, jako jsou etanercept, adalimumab a golimumab. Zatím není jisté, proč tomu tak je. Existuje však teorie o adipocytokinech – což jsou zánět podporující proteiny vytvářené v tukové tkáni, které by mohly hrát svoji roli. Intravenózní dávky infliximabu jsou totiž přizpůsobovány tělesné hmotnosti pacientů, proto je nepravděpodobné, že by menší odpověď na lék u obézních pacientů signalizovala například potřebu vyšší dávky.
Podle lékařského týmu se zdá, že se jedná o první náhled na to, jak může tělesná hmotnost ovlivnit odpověď na léčbu blokátory TNF u pacientů s autoimunitními chorobami. Jsou samozřejmě nezbytné rozsáhlejší studie, aby se tyto výsledky potvrdily, přesto je zajímavé zjištění, že by úlohu v podněcování zánětu u RA mohla hrát tuková tkáň. Pro lékaře z této studie vyplývá, že by u pacientů léčených antiTNF mělo dojít ke zlepšení během 3–4 měsíců, a není-li po této době zjevná odpověď, je namístě zvážit alternativní medikaci.
(pes)
Zdroj:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
