Vědci se stále zabývají spektrem účinků opioidních látek a nyní se objevily zprávy o jejich vlivu na imunitní odpověď. Díky studiím uskutečněným na pokusných zvířatech i na lidech bylo prokázáno, že opioidní látky významně zasahují do imunity vrozené i získané. Na molekulární úrovni se opioidy chovají jako cytokiny a působením na jejich receptory v centrálním nervovém systému i v periferii pozměňují konečnou imunitní reakci. V posledních letech máme k dispozici výsledky, z nichž se dá předpokládat, že různé opioidní látky mohou mít odlišný efekt působení na imunitní systém.
Hlavním účinkem dokumentovaným u injekčních uživatelů heroinu je významný rozvoj imunosuprese. Na druhou stranu nebyly u dlouhodobě účinkujících opioidů, jako jsou metadon a buprenorfin, při zvířecích studiích nalezeny ani náznaky imunosupresivní aktivity. To vedlo před několika lety k vyslovení hypotézy, že u pacientů závislých na heroinu by bylo možné obnovit pozměněnou buněčnou imunitu převedením na substituční terapii metadonem či buprenorfinem.
Daná hypotéza byla nedávno pozitivně přehodnocena. Skupina vědců srovnávala imunitní odpověď u pacientů závislých na heroinu v probíhající substituční léčbě, u neléčených závislých a u zdravých kontrol. Výsledky studie potvrdily "imunoprotektivní" účinky dlouhodobě působících opioidů.
Je velmi pravděpodobné, že schopnost opioidních látek modulovat imunitní reakce souvisí s častým výskytem infekčních onemocnění spojených s injekčním užíváním heroinu. Zde se uplatňuje hlavně nitrožilní způsob aplikace a určitý životní styl, nyní však můžeme mezi spolučinitele vzniku závažných infekcí řadit také heroinem navozený pokles imunity. Frekventovaným onemocněním je hepatitida C, v jejíž léčbě se dají naopak očekávat příznivější výsledky při využití imunoprotektivního efektu metadonu či buprenorfinu.
(gepi)
Zdroj: Heroin Addict Relat Clin Probl 2008; 10 (4): 39–44.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.