Renální kryoablace je ve srovnání s ostatními chirurgickými přístupy zatížena menším počtem komplikací, a je tudíž relativně bezpečnou metodou. Při pečlivém výběru pacientů a náležité technice je pak možné počet komplikací dále snížit.
V monocentrické retrospektivní analýze autoři z lékařské fakulty Univerzity Johna Hopkinse v Marylandu podávají zprávu o komplikacích mezi 162 pacienty, kteří podstoupili kryoablaci mezi lety 1997 a 2007, ať už perkutánně (n = 101), laparoskopicky (n = 52), nebo otevřeně (n = 9). Ve všech případech byla kryoablace provedena jako primární léčba v případě, že se jednalo o jediné ložisko renálního tumoru.
Celkem bylo zaznamenáno 62 komplikací, které se vyskytly při 38 procedurách (23,5 %). V polovině případů byla nejtěžší komplikace 1. stupně (na stupnici 1–5). Jen 6 pacientů mělo komplikace 4. stupně. Nevyskytly se žádné komplikace 5. stupně a nebylo zaznamenáno žádné úmrtí. Perkutánní procedury vyžadovaly v průměru signifikantně vyšší počty sondování a tumory nad 3 cm byly spojeny se signifikantně vyšším počtem komplikací.
Nejčastější komplikací byla bolest v boku (interkostální neuralgie) – ta se vyskytla u 11 pacientů, kteří podstoupili perkutánní přístup. Klinicky signifikantní hematomy se vyskytly u 10 pacientů a u stejného počtu pacientů se vyskytly i kardiovaskulární komplikace. Vznik hematomů souvisel s nutností použít více kryoablačních sond u větších nádorů. Žádný z hematomů nevyžadoval transfuzi. Kardiovaskulární komplikace byly signifikantně častější při otevřeném přístupu a tumoru uloženém při horním pólu ledviny. Respirační komplikace byly zaznamenány u sedmi pacientů pokročilého věku s většími tumory.
Podle dr. Rodrigueze jsou nejdůležitějšími faktory při výběru pacientů pro kryoablaci velikost a lokalizace léze.
Obecně je renální kryoablace velmi dobře tolerována a pravděpodobnost komplikací je menší než při jiných nefron šetřících výkonech. Dlouhodobé výsledky z hlediska kontroly karcinomu se zatím stále vyhodnocují a bude nutné na ně počkat ještě nejméně 5 let. Předběžné výsledky jsou však velmi slibné a srovnatelné s chirurgickým výkonem.
(jos)
Zdroj:
J Urol 2010; 184 : 42–47.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
