Časový faktor je u hypopituitarismu způsobeného traumatem mozku zvlášť důležitý problém. Následky poškození hypofýzy mohou zmizet, a naopak u pacienta, jenž byl po nehodě bez příznaků, se mohou po nějaké době příznaky objevit
Časná fáze hypopituitarismu totiž odezní se vstřebáním hematomu, zmenšením otoku, reparací cévního prokrvení. Ovšem pozdní zánětlivá odpověď v místě poškození může způsobit progresi v poškozování tkáně a retrográdní axonovou degeneraci vedoucí k smrti neuronu. Testování pituitárních funkcí ihned po traumatu přineslo dost inkonzistentní výsledky co se týče prognózy nemocných. Z tohoto důvodu se doporučuje testování přinejmenším rok po úrazu, ne dříve.
Trochu jiná situace je u dětí. U nich se zpravidla růst po úrazu sleduje pečlivěji, a deficit růstového hormonu proto bývá detekován spolehlivěji než u ostatních dětí. Problém může nastat u prepubertálních jedinců. Deficit růstového hormonu (RH) zde může být přehlédnut, protože už vzrostlé děti nejsou o tolik menší v porovnání se svými vrstevníky, ačkoliv nedosáhly výšky odpovídající svému genetickému potenciálu.
Existují studie porovnávající výšku dospělých pacientů s RH deficiencí s traumatem mozku v anamnéze a výšku nemocných s hypofunkčním adenomem hypofýzy. Pacienti s RH deficiencí posttraumatické etiologie byli v průměru o 4 cm menší. Jako možné vysvětlení se uvádí, že u pacientů trpících RH deficitem po traumatu se porucha manifestuje později a růst se opožďuje zvolna, proto bývá porucha dlouho přehlížena.
Čekat u dětí celý rok před testováním hypopituitarismu tedy není příliš vhodné, protože to může vést k nežádoucí prodlevě. Proto se zdá být adekvátnější testování šest měsíců po traumatu. V současnosti probíhají studie zaměřené na zhodnocení pituitární funkce dříve po úrazu, konkrétně po třech měsících. Ukazuje se, že by snad mohl být prostor k časnější diagnostice. Studie však dosud nejsou u konce a na validní výsledky si ještě budeme muset nějaký čas počkat.
(hul)
Zdroj: Lorenzo M, et al. Hypopituitarism and Growth Hormone Deficiency in Adult Subjects after Traumatic Brain Injury: Who and When toTest. Pituitary 2005 : 233–237.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
