Lokalizovaný zánětlivý proces a jizvení plicní tkáně, diagnostikované rentgenologicky, jsou spojeny s rizikem pozdějšího vzniku rakoviny plic. Alespoň to vyplývá ze skupinové analýzy, která byla publikována v listopadu 2008.
Fibrózní jizvy bývají často zastiženy v těsné blízkosti plicního karcinomu, a to již v době stanovení diagnózy. Avšak povaha samotného vztahu mezi jizvami plicní tkáně a karcinomem zůstává nejasná. Cílem následující studie tedy bylo tento vztah blíže specifikovat.
Celé analýzy se účastnilo 66 863 pacientů ve věku mezi 55 a 74 lety. U žádného nebyla v počátku prokázána rakovina, při vstupu do studie podstoupili rentgen hrudníku a nadále byli sledováni po dobu 12 let. Primárně pak byl konečným výsledkem studie vývoj rakoviny plic.
Rentgen hrudníku při počátečním vyšetření prokázal jizvení u 5 041 subjektů, to znamená u 7,5 %. Přítomnost jizvení byla spojena se zvýšeným rizikem vzniku rakoviny (809 případů karcinomu plic, hazard ratio 1,5). Tato spojitost se týkala pouze rakoviny ipsilaterální plíce, tedy té, kde byla popsána i jizva. Naopak u kontralaterální plíce obdobná spojitost prokázána nebyla.
Riziko plicní rakoviny bylo vyšší u osob s bilaterálním jizvením oproti pacientům s unilaterálním a významně vyšší u pacientů s jizvením difuzním. Jizvení pak bylo prokazatelně častější u současných, ale i bývalých kuřáků.
Studie měla samozřejmě svoje omezení. Jednalo se zejména o nutnost spolehnout se na rentgen hrudníku jako diagnostickou metodu jizvení a o neschopnost definovat zdravotní okolnosti a vlivy pracovního prostředí jako příčinu vyvolávající jizvení. Důvodem bylo, že sběr takových dat vůbec nebyl součástí studie. Obecně je možné říci, že jizvení může být vyústěním řady infekcí, plicních onemocnění, ale i vlivů okolního prostředí.
(pes)
Zdroj: Archives of Internal Medicine, November 2008; 168 : 2332, 2326–2332.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
