V rámci dnešních „jednohubek“ opět servírujeme zákusky napříč celým spektrem medicíny – nejnovější výzkumy se tak mimo jiné týkají souvislostí mezi migrénami a neurózami, zlepšování výsledků koronárních intervencí, managementu léčby karcinomu prostaty nebo vlivu farmakoterapie diabetiků s chronickým onemocněním ledvin na albuminurii.
Švédská studie ukázala významně zvýšené riziko deprese/úzkosti u jedinců s migrénou, a to i po zohlednění společných genetických faktorů a rodinného prostředí v dětství. Autoři výzkumu použili data 4 065 375 osob ve věku 10–50 ze švédských registrů bez anamnézy deprese a úzkosti v posledních 10 letech. Migrénu mělo 4,9 % z nich (73 % žen). Kohorta pacientů s migrénou byla porovnána s kohortou odpovídajících jedinců bez migrény. Další porovnání se týkalo kohort sourozenců s migrénou a bez migrény.
Během 7,2 milionu osoboroků sledování byla incidence deprese/úzkosti významně vyšší u jedinců s migrénou: 39,2 vs. 21,0 na 1000 osob/rok (poměr rizik [HR] 1,78; 95 % interval spolehlivosti [CI] 1,75–1,81). V kohortě sourozenců s migrénou v porovnání s kohortou sourozenců bez migrény byl výsledek podobný (HR 1,63; 95% CI 1,58–1,68). Nebyl zjištěn vliv bydlení ve znevýhodněných lokalitách (s vyšší nezaměstnaností, kriminalitou či špatnou dostupností služeb apod.) na budoucí incidenci deprese/úzkosti.
Zdroj: Johansson E. W., Linde M., Ohlis A. et al Association of migraine with subsequent risk of depression or anxiety by small-area deprivation: national cohort study with sibling analysis. J Headache Pain 2026 Feb 23; 27 (1): 57, doi: 10.1186/s10194-026-02280-8.
Korejská retrospektivní studie porovnávala výsledky dosažené u pacientů s de novo difuzní koronární aterosklerózou (≥ 30 mm) v jediné tepně pomocí perkutánní koronární intervence (PCI) s lékem potaženým balonem (DCB-PCI) a pomocí konvenční PCI se stentem uvolňujícím lék (DES) 2. generace. Zařazeno bylo 623 pacientů s úspěšnou DCB-PCI a kohorta odpovídajících pacientů s konvenční PCI s lékovým stentem (DES). V kohortě s DCB bylo 73,7 % nemocných léčeno pouze DCB.
Primární sledovaný parametr (velké kardiovaskulární příhody) se během 2 let sledování vyskytl méně často u kohorty s DCB než s DES: 4,6 vs. 14,6 % (HR 0,29; 95% CI 0,18–0,47; p < 0,001). U DCB byl zjištěn také významně nižší podíl revaskularizaci cílové tepny (3,1 vs. 9,7 %; p < 0,001) i velkého krvácení (0,8 vs. 2,7 %; p = 0,008). Podobné výsledky ukázala rovněž multivariační analýza.
Zdroj: Shin E. S., Kim S., Kang D. O. et al. Drug-coated balloon-based versus drug-eluting stent-only treatment for single de novo diffuse coronary lesions. Revista Española de Cardiología 2026; 79 (2): 108–116, doi: 10.1016/j.rec.2025.07.003.
Nesteroidní antagonista mineralokortikoidních receptorů finerenon již prokázal zlepšení renálních a kardiovaskulárních výsledků u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM2) a chronickým onemocněním ledvin (CKD). Placebem kontrolovaná studie fáze III hodnotila jeho přínos (v dávce 10 nebo 20 mg /den) u 242 pacientů s diabetem mellitem 1. typu (DM1) a CKD (odhad glomerulární filtrace [eGFR] 25 až < 90 ml/min/1,73 m2; poměr albumin : kreatinin v moči [uACR] 200 až < 5000 mg/g) již léčených blokátorem renin-angiotenzin-aldosteronového systému (inhibitorem angiotenzin konvertujícího enzymu [ACEi] či blokátorem receptorů AT1 pro angiotenzin II [ARB], tj. sartanem).
Během 6 měsíců léčby klesla průměrná hodnota uACR o 34 % ve skupině s finerenonem a o 12 % s placebem (poměr geometrických průměrů 0,75; 95% CI 0,65–0,87; p < 0,001). Nejčastější nežádoucí příhodou byla hyperkalémie (u 10 % pacientů s finerenonem a u 3,3 % s placebem).
Zdroj: Heerspink H. J. L., Birkenfeld A. L., Cherney D. Z. I. et al.; FINE-ONE Investigators. Finerenone in type 1 diabetes and chronic kidney disease. N Engl J Med 2026 Mar 5; 394 (10): 947–957, doi: 10.1056/NEJMoa2512854.
Podle nové americké studie nejspíš nemá přidání hormonální terapie přínos pro celkové přežití (OS) pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty po radikální prostatektomii a pooperační radioterapii (PORT), kteří mají před PORT hladinu prostatického specifického antigenu (PSA) < 0,5 ng/ml. Přínos nebyl zjištěn u krátkodobé (4–6 měsíců) ani dlouhodobé (24 měsíců) hormonální léčby.
Jedná se o výsledky metaanalýzy individuálních dat 6057 pacientů z 6 randomizovaných studií s mediánem délky sledování 9 let. Poměr rizik úmrtí při přidání a nepřidání hormonální léčby byl 0,87 (95% CI 0,76–1,01; p = 0,06). Nebyla zjištěna významná interakce mezi délkou trvání hormonální léčby na tento efekt léčby (ppro interakci = 0,17). Zaznamenána však byla významná interakce mezi hladinou PSA před PORT > 0,5 ng/ml oproti ≤ 0,5 ng/ml (ppro interakci = 0,02).
Zdroj: Kishan A. U., Sun Y., Parker C. C. et al. Hormone therapy use and duration with postoperative radiotherapy for recurrent prostate cancer: an individual patient data meta-analysis. Lancet 2026 Feb 26: S0140-6736(26)00137-6, doi: 10.1016/S0140-6736(26)00137-6 [Epub ahead of print].
(zza)
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
