Psoriáza je běžně asociována se zvýšenou psychiatrickou morbiditou – jedním z možných vysvětlení je psychická zátěž podmíněná chronickou nemocí a postižením kůže na viditelných místech. Riziko sebevražedného chování u psoriatiků bylo předmětem několika studií, dvě recentní metaanalýzy však přinesly protiřečící si výsledky. Cílem letos publikované populační kohortové studie proto bylo na základě dostupných zdravotnických záznamů objasnit vztah mezi psoriázou a výskytem psychiatrických komorbidit, užíváním psychiatrické medikace, sebepoškozováním a suicidálním chováním.
Prakticky celá populace Spojeného království je registrována u všeobecných praktických lékařů. Pro tuto kohortovou studii tedy byla použita data z 398 ambulancí praktiků. Zahrnuto bylo celkem 56 961 pacientů, kterým byla diagnostikována psoriáza mezi lednem 1998 a březnem 2014. Ke každému z nich bylo následně přiřazeno až 20 pacientů stejného věku a pohlaví ze stejné ambulance. Tato kontrolní skupina čítala celkem 876 919 osob. Socioekonomický status byl určen na základě bydliště pacientů a jejich hodnocení v Indexu deprivace (IMD 2010 – Index of Multiple Deprivation).
Pacienti, kteří zemřeli v důsledku sebevražedného pokusu, byli identifikováni pomocí národního registru mortality; prevalence psychiatrických komorbidit a preskripce psychiatrických léků byla vypočtena na základě Poissonova regresního modelu. Poměr rizik suicidia a sebepoškozování ve skupině pacientů s psoriázou a v kontrolní skupině byl vyhodnocen na základě Coxova modelu.
55,3 % nemocných ve studii tvořily ženy, průměrný věk při diagnóze psoriázy byl 46 let. V době zařazení do studie podstupovalo 1,3 % psoriatiků fototerapii, případně biologickou či jinou systémovou léčbu. Na konci období sledování tento podíl dosahoval již 4,6 %. Medián doby sledování činil 4,4 roku.
U pacientů s psoriázou byla pozorována vyšší prevalence abúzu alkoholu v anamnéze (poměr prevalence [PR] 1,30; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,23–1,37), bipolární poruchy (PR 1,23; 95% CI 1,10–1,37), deprese (PR 1,17; 95% CI 1,15–1,20), úzkostných poruch (PR 1,15; 95% CI 1,13–1,18), sebepoškozování (PR 1,10; 95% CI 1,06–1,15) a předepsané psychiatrické medikace (PR 1,13; 95% CI 1,12–1,14).
Riziko suicidia bylo signifikantně nižší ve skupině pacientů s psoriázou (poměr rizik [HR] 0,59; 95% CI 0,41–0,85). Riziko sebepoškozujícího chování bylo naopak v této skupině vyšší (HR 1,14; 95% CI 1,04–1,27).
U pacientů s psoriázou bylo riziko sucidia výrazně nižší ve srovnání s kontrolní skupinou. Vliv na něj měl věk v době stanovení diagnózy psoriázy (u pacientů diagnostikovaných před 40. rokem věku bylo riziko suicidia stejné jako v kontrolní skupině, u pacientů diagnostikovaných po 40. roce věku bylo riziko nižší). V době stanovení diagnózy byla u pacientů s psoriázou zaznamenána vyšší prevalence psychiatrických komorbidit (deprese, úzkosti, sebepoškozování) a rovněž častěji dostávali psychiatrickou medikaci. Jedním z důvodů nižšího výskytu suicidia u pacientů s psoriázou by tedy mohlo být lepší monitorování a léčba poruch nálady ve srovnání s běžnou populací.
(alz)
Zdroj: Parisi R., Webb R. T., Kleyn C. E. et al. Psychiatric morbidity and suicidal behaviour in psoriasis: a primary care cohort study. Br J Dermatol 2019 Jan; 180 (1): 108–115, doi: 10.1111/bjd.17004.
