Autoři v popisované německé studii zkoumali, zda ovlivňují odpověď na léčbu růstovým hormonem v prvním roce života spíše genetické rizikové faktory, nebo mateřské rizikové faktory prostředí.
Studie se zaměřila na děti narozené jako SGA (small for gestational age – adnátní hypotrofie) tedy „malí/lehčí vzhledem ke svému gestačnímu věku“, kam spadají například děti se Silver-Russellovým syndromem (geneticky vázané onemocnění typické malým vzrůstem), děti s vrozenými srdečními vadami, děti matek s infekčními komplikacemi a děti, jejichž matky během těhotenství kouřily.
Autoři použili metodu sekundární analýzy růstové odpovědi u 135 prepubertálních dětí v Německu. Celkem 66 % představovali chlapci. Vstupní průměrný věk byl 6,8 ± 2,6 roku, průměrný rozdíl mezi pozorovanou a očekávanou výškou dosahoval –3,8 ± 1,2 směrodatné odchylky. Léčebné dávky růstového hormonu byly 0,066 mg na kilogram tělesné hmotnosti a den.
Růstová rychlost po léčbě průměrně vzrostla o 4,5 ± 2,0 cm/rok a směrodatná odchylka výšky se změnila o 1,0 ± 0,5. Ačkoliv počet pacientů byl limitován a variabilita mezi pacienty byla vysoká, jak růstová rychlost (cm/rok), tak změny ve směrodatné odchylce se nejevily jako rozdílné mezi jednotlivými podskupinami. Autoři uvádějí další statistické analýzy, které nenacházejí rozdíly u různých skupin dětí narozených SGA (dětí se Silver-Russelovým syndromem, s vrozenými srdečními vadami, dětí matek s infekčními komplikacemi nebo kuřaček). Všechny tyto vstupní vlivy se ukazují být nezávislými faktory, které ovlivňují růstovou rychlost v prvním roce života.
Retrospektivní analýza genetických a mateřských environmentálních rizikových faktorů pro děti SGA nevysvětluje pozorovanou variabilitu v odpovědi na léčbu růstovým hormonem. V budoucnu jsou zapotřebí další rozsáhlejší studie, které podloží tuto hypotézu.
(jate)
Zdroj: Horm Res. 2009; 72 (2): 106–13.
