U dospělých pacientů, kteří trpí deficitem růstového hormonu, platí, že jim ubývá nejen svalová hmota, ale mají i snížený obsah kostního minerálu (BMC = bone mineral kontent) a hustotu kostních minerálů (BMD = bone mineral density).
V současnosti se uvažuje o tom, že pokud se pacientovi s deficitem růstového hormonu začne podávat umělý růstový hormon nebo jeho analoga, mohlo by to kromě zvýšení objemu svalové hmoty vést druhotně i ke zvýšení jak BMD, tak i BMC. Má se za to, že pokud se zvýší svalová hmota, dojde díky větší dynamické zátěži i ke zpevnění kostní matrix.
Dánští vědci z kodaňské univerzity provedli systematickou analýzu odborné literatury, která popisovala celkem 51 klinických studií proběhlých v letech 1996–2008. V těch byl zkoumán rozvoj svalové hmoty, síly a BMC nebo BMD u pacientů s deficitem růstového hormonu, kteří byli léčeni substituční terapií.
Ve všech studiích byl prokázán anabolický účinek růstového hormonu na kosterní sval, přičemž k největšímu nárůstu došlo během prvních dvanácti měsíců terapie. Ve většině studií bylo navíc zaznamenáno signifikantní zvýšení hustoty kostního minerálu. To se ale vesměs projevilo až cca po 12–18 měsících léčby, tedy později než zvýšení svalové hmoty. Pouze u sedmi studií byl jak nárůst svalové hmoty, tak i BMD zaznamenán současně.
Ačkoliv bylo ve studiích in vitro prokázáno, že podávání růstového hormonu má přímý vliv na remodelaci kostí, klinické studie prokázaly, že k tomu, aby k přestavbě kosti, a tím i zvýšení BMD/BMC došlo, je třeba, aby se u pacienta nejprve vytvořila dostatečná svalová hmota. Teprve ta na základě dynamické zátěže kosti podporuje její remodelaci.
(kam)
Zdroj: Klefter O. et al.: Is increase in bone mineral content caused by increase in skeletal muscle mass/strength in adult patients with growth hormone (GH) treated GH deficiency? A systematic literature analysis. Eur J Endocrinol. Publikováno 13. 5. 2009.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
