Světová zdravotnická organizace obecně doporučuje výlučně kojit dítě do věku šesti měsíců. Také podle mnoha pediatrických organizací představuje půlroční výlučné kojení optimální způsob výživy pro většinu zdravých dětí, v případě potřeby by příkrmy neměly být zaváděny před 17. týdnem a naopak měly být zavedeny do 26. týdne života dítěte. V rozvojových zemích kojení signifikantně snižuje morbiditu i mortalitu na infekční onemocnění.
Cílem studie nedávno zveřejněné v Acta Paediatrica bylo určit vztah mezi kojením a zdravím dětí a jejich růstem v prvních devíti měsících života. Data pro tuto studii byla shromážděna od více než 1 900 dětí v německém Bavorsku.
Sběr dat byl zahájen v dubnu roku 2005 a děti zařazené do studie byly vyšetřovány těsně po narození (druhý až šestý den) a dále ve druhém, čtvrtém, šestém a devátém měsíci. Do studie byly zahrnuty pouze zdravé děti s minimální porodní váhou 2,5 kilogramu. Tyto děti byly rozděleny do tří skupin podle délky kojení: skupina A zahrnovala děti, které byly výlučně kojeny po dobu minimálně šesti měsíců, ve skupině B byly děti výlučně kojeny 4 měsíce a dále kojeny (avšak ne výlučně) minimálně ještě další dva měsíce. Skupina C zahrnovala děti nekojené nebo kojené po dobu kratší než čtyři měsíce.
Děti výlučně kojené po dobu minimálně šesti měsíců (skupina A) měly významně snížené riziko gastrointestinální infekce v porovnání s nekojenými dětmi (skupina C). V prvních dnech života vykazovaly děti ze skupiny C nejnižší Z-skóre u poměru váha/délka podle standardů WHO, naopak v šestém a sedmém měsíci měly tyto děti Z-skóre váha/délka nejvyšší ze všech tří skupin.
Vliv kojení na růst dětí není podle výsledků studie jednoznačný a autoři jej doporučují dále studovat. Naopak z hlediska zdravotních komplikací se výlučné kojení po dobu minimálně šesti měsíců jeví jako optimální.
(vek)
Zdroj: Rebhan B. et al.: Breastfeeding duration and exclusivity associated with infants’ health and growth: data from a prospective cohort study in Bavaria, Germany., Acta Paediatr 98 : 974–80, 2009.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
