Pacienti s rezistentní či relabující akutní lymfoblastickou leukémií (R-R ALL) mají extrémně špatnou prognózu. Na lymfoblastech bývá často vysoce exprimován imunologický marker CD22. Konjugovaná monoklonální protilátka antiCD22 s cytostatikem calicheamicinem inotuzumab ozogamicin (IO) se ukázal být aktivní u CD22 pozitivních lymfomů.
Předmětem studie prezentované na výročním zasedání ASCO (American Society of Clinical Oncology) v roce 2011 v Chicagu je podání IO pacientům s R-R ALL – a to jak dospělým, tak následně i dětským pacientům. Pacientům byla podána látka v dávce 1,8 mg/m2 každé 3 týdny. Do studie bylo celkem zařazeno 40 pacientů v průměrném věku 35 let (6–80), z nichž 7 pacientů bylo starších 60 let. S Ph+ leukémií byli zařazeni 3 pacienti a s MLL/AF4 ALL pak 5 pacientů. U celkem 9 pacientů byl IO podán jako léčba 2. volby (S1), u 21 pacientů po selhání 2 jiných druhů léčby (S2) a u 10 pacientů pak po vyčerpání více než 3 předchozích léčebných možností (S3). Alogenní transplantace buněk krvetvorby byla před podáním IO provedena u 6 pacientů.
Markr CD22 byl exprimován na > 50 % blastů u všech pacientů, z toho u poloviny na > 90 % blastů. Medián podaných cyklů s IO byl 2 (1–5). Po podání IO 9/36 pacientů (25 %) dosáhlo kompletní remise (CR), 11 (31 %) pak dřeňové kompletní remise (mCR), 16 pacientů bylo k léčbě rezistentních, 1 pacient zemřel během 4 týdnů. Celkově tedy bylo odpovědi OR (overall response, tedy CR + mCR) dosaženo v 56 % případů, dle jednotlivých skupin pak v S1 skupině 66 %, v S2 48 % a v S3 40 %. Nebyla nalezena jasná souvislost mezi celkovou odpovědí a charakteristikou pacientů či leukémie a ani mezi odpovědí a mírou exprese CD22 (≥ vs. < 90%). Z pacientů, kteří odpověděli na léčbu s inotuzumabem ozogamicinem, je 70 % naživu 6 měsíců od podání. U nonresponderů byl medián přežití 2,5 měsíce.
U většiny pacientů se první či druhý den po podání IO objevila teplota a mírná hypotenze, které však s podpůrnou terapií vymizely. U 25 % (n = 9) pacientů byla dokumentovaná jaterní toxicita, z toho jen u 11 % (n = 4) byla hodnocena jako vážná. U 2 pacientů byla provedena jaterní biopsie s nálezem periportální fibrózy (po 1 a 5 podaných cyklech s IO).
Inotuzumab ozogamicin je pravděpodobně nejvíce samostatně účinné agens, které bylo dosud testováno u R-R ALL. Při podání se může projevit jaterní toxicita, která je reverzibilní. Další studie dokumentující aktivitu IO, jiná schémata podání (1× týdně) a zařazení IO do kombinované terapie by měly být dále podporovány.
(eza)
Zdroj: Jabbour E. et al. Inotuzumab ozogamicin (IO; CMC544), a CD22 monoclonal antibody attached to calicheamycin, produces complete response (CR) plus complete marrow response (mCR) of greater than 50% in refractory relapse (R-R) acute lymphocytic leukemia (ALL). Prezentováno na 2011 ASCO Meeting, Chicago, USA ve dnech 3.–7. června 2011. Publikováno v J Clin Oncol 29 : 2011 (suppl; abstr 6507).
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
