V průběhu prvních dnů vzniku a rozvoje nádorových onemocnění rozpoznává imunitní systém rakovinné buňky nikoliv jako abnormální buňky, které je nutné zničit, ale jako buňky organizmu vyžadující ochranu. K tomuto závěru došel tým vědců vedených profesorem Davidem Klatzmannem z laboratoře oddělení imunologie, imunopatologie a imunoterapie ve francouzském Institutu pro zdraví a lékařský výzkum (INSERM – Institute national de la santé et de la recherche medicale), který je součástí Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS – Centre national de la recherche scientifique). Práce týmu odborníků byla publikována v časopise Journal of Clinical Investigation v srpnu roku 2009 a mohla by umožnit další značný pokrok na poli léčby nádorových chorob.
Na počátku 20. století formulovali vědci hypotézu tzv. imunitního dozoru, podle které imunitní systém rozpoznává rakovinné buňky jako nenormální ihned po jejich vzniku v organizmu a začne je ničit. K rozvoji nádorového onemocnění dochází, pokud rakovinné buňky uniknou tomuto dohledu imunitního systému. V nedávné době však tým vědců vedený prof. D. Klatzmannem došel k závěru, že tato představa není přesná: „imunitní dozor“ (označovaný v cizojazyčné literatuře termínem immunosurveillance) nad rakovinnými buňkami sice existuje, ale ve skutečnosti jsou nádorové buňky v okamžiku svého vzniku chráněny jako kterákoliv jiná buňka organizmu.
Na indukci imunitní odpovědi organizmu na cizorodé podněty se podílejí zejména dva typy specializovaných buněk imunitního systému: regulační T-lymfocyty (supresorové T-lymfocyty) a výkonné T-lymfocyty (efektorové T-lymfocyty). Regulační T-lymfocyty rozpoznávají na buňkách povrchové struktury tělu vlastní a chrání tkáně před napadením vlastním imunitním systémem. Naproti tomu výkonné T-lymfocyty specificky rozpoznávají na povrchu buněk struktury vlastnímu tělu cizí a jejich úkolem je tyto buňky zničit.
Většina doposud provedených studií zaměřených na výzkum interakcí mezi nádorovými buňkami a imunitním systémem byla provedena za podmínek, kdy již došlo k rozvoji nádorového onemocnění a kdy jsou buňky v nádoru již určitým způsobem organizovány a je možné je detekovat.
Vědci z laboratoře zaměřené na výzkum imunologie, imunopatologie a imunoterapie ve francouzském Institutu pro zdraví a lékařský výzkum (INSERM) se soustředili na výzkum interakcí mezi nádorovými buňkami a imunitním systémem v období prvních dnů po objevení se rakovinných buněk v organizmu. Na zvířecích modelech prokázali, že výskyt prvních nádorových buněk měl za následek spuštění okamžité imunitní odpovědi spočívající v rychlé migraci regulačních T-lymfocytů směrem k místu vzniku tumoru.
Regulační T-lymfocyty identifikovaly struktury molekul na povrchu rakovinných buněk, které byly exprimovány rovněž na povrchu buněk normálních tkání. Tyto regulační lymfocyty následně zablokovaly účinky výkonných T-lymfocytů a tak jim zabránily napadnout a zničit rakovinné buňky. Regulační T-lymfocyty jsou v organizmu stále aktivní za účelem ochrany vlastních zdravých tkání a v případě výskytu nádorových buněk v organizmu se mobilizují mnohem více a rychleji než výkonné T-lymfocyty, které setrvávají v klidovém stavu, dokud nedojde ke vzniku a tvorbě nádorových buněk.
V průběhu výzkumu vědci dále prokázali, že pokud byl jejich experiment uspořádán způsobem, kdy se na prvotních interakcích imunitního systému a nádorových buněk regulační T-lymfocyty nepodílely, došlo i tak k rozvoji výkonné odpovědi imunitního systému a následně k eradikaci tumoru.
Regulační T-lymfocyty jsou prvními buňkami, které rozpoznávají nádorové buňky a usnadňují vznik nádoru tím, že zabraňují jeho zničení kvůli působení výkonných T-lymfocytů. Zdá se tedy, že ovlivnění funkcí a účinků regulačních T-lymfocytů by mohlo být jednou ze základních metod při rozvoji budoucích postupů pro léčbu rakoviny. Tento objev také otevírá cestu pro vývoj dalších terapeutických postupů, mezi něž patří např. preventivní vakcinace proti vzniku maligních onemocnění.
(ptm)
Zdroj: J. Clin. Invest. 119 (9): 2648–2662 (2009). DOI: 10.1172/JCI36628
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
