Na poli velkého zájmu se v současnosti ocitá identifikace genetických faktorů, které odlišují psoriatickou artritidu od psoriasis vulgaris. Tento objev by ve svém důsledku mohl vést k identifikaci rozdílných etiologických mechanismů.
Nedávné studie již identifikovaly jednonukleotidové polymorfismy v oblasti genu interleukinu 13 (IL-13) jako rizikové faktory psoriasis vulgaris. Další výzkumy v jedné z těchto studií zjistily, že účinek je primárně omezen na psoriatickou artritidu, což naznačuje objev specifických genetických rizikových faktorů pro psoriatickou artritidu.
Spojitost s tímto genem byla vyšetřována v rozsáhlém souboru pacientů s psoriasis vulgaris a psoriatickou artritidou a u zdravých kontrol. Dva jednonukleotidové polymorfismy mapující gen IL-13 byly genotypizovány u 1 057 pacientů s psoriatickou artritidou a u 778 pacientů s psoriasis vulgaris typu I za využití Sequenom genotypizační platformy. Četnost genotypů byla srovnávána s 5 575 zdravými kontrolami. U fenotypových podskupin psoriatické artritidy (typ I nebo II psoriasis vulgaris a u těch se séronegativním revmatoidním faktorem) byly provedeny dodatečné analýzy.
Oba jednonukleotidové polymorfismy byly výrazně asociovány s vnímavostí k psoriatické artritidě, ale žádný z nich nebyl signifikantně asociován s vnímavostí k psoriasis vulgaris. Studie potvrzuje, že účinek rizikového lokusu IL-13 je specifický pro psoriatickou artritidu a tím zdůrazňuje klíčovou biologickou dráhu, která rozlišuje psoriatickou artritidu od psoriasis vulgaris. Identifikace markerů, které tyto dvě choroby odlišují, zvyšuje pravděpodobnost možnosti screeningu pacientů s psoriasis vulgaris v budoucnu tak, aby bylo možno odhalit ty pacienty, kteří jsou v riziku rozvoje psoriatické artritidy.
(pes)
Zdroj: Bowes J. et al.: Evidence to support IL-13 as a risk locus for psoriatic arthritis but not psoriasis vulgaris. Ann Rheum Dis. 2011 Jun; 70 (6): 1016–9.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
