Nejčastější sexuální dysfunkcí u žen je nedostatek sexuální touhy. Vzhledem k multifaktoriální etiologii musí být komplexní i léčba, která zahrnuje edukaci, konzultace a psychoterapii.
Nejčastější sexuální dysfunkcí u žen je nedostatek sexuální touhy. Vzhledem k multifaktoriální etiologii musí být komplexní i léčba, která zahrnuje edukaci, konzultace a psychoterapii. Farmakologické možnosti jsou velmi omezené, i když v současné době je ve vývoji několik léků. Nezastupitelnou úlohu v léčbě nedostatečné sexuální touhy u žen má gynekolog.
Vrchol výskytu nedostatečné sexuální touhy jako sexuální dysfunkce u žen spadá do období středního věku. Diagnóza podle 5. vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch vyžaduje, aby žena sama popsala nedostatek sexuální touhy jako obtíž.
Mezi hlavní rizikové faktory patří špatný zdravotní stav, deprese, některé léky, nespokojenost v partnerském vztahu a prodělané fyzické nebo sexuální týrání. Diagnóza spočívá především v podrobné anamnéze a sexuální anamnéze, někdy je vhodné fyzikální vyšetření. Laboratorní vyšetření má omezený význam.
Terapeutické postupy jsou především nefarmakologické, protože dosud nebyl schválen žádný lék s indikací nedostatečné sexuální touhy u žen, i když je několik molekul ve vývoji. Z dostupné farmakoterapie lze „off-label“ využít, např. antidepresivum bupropion, které vykázalo zvýšení touhy u některých žen s depresí i bez deprese. Systémová estrogenová léčba není přímo spojena s ovlivněním sexuální touhy a není doporučena u pacientek bez vazomotorických příznaků. Nicméně u žen se současnou vaginální atrofií nebo dyspareunií lze využít vaginálně aplikovaný estrogen, alternativně selektivní modulátor estrogenových receptorů ospemifen. V léčbě nedostatečné sexuální touhy u žen byla prokázána také účinnost exogenního testosteronu. Pacientky je však třeba poučit, že žádný z těchto léků nebyl v dané indikaci schválen, a nemáme proto dostatek dat o jeho dlouhodobé bezpečnosti.
Na farmakologické možnosti léčebného ovlivnění nedostatečné sexuální touhy u žen dosud čekáme. I když onemocnění spadá do duševních poruch, gynekolog zaujímá v jeho léčbě důležité místo.
(zza)
Zdroj: Kingsberg S. A., Woodard T. Female sexual dysfunction: focus on low desire. Obstet Gynecol. 2015 Feb; 125 (2): 477–86.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
