Terapie FiS se v posledních letech posunula od převážně symptomatické kontroly frekvence k časnější strategii kontroly rytmu. Přispěly k tomu rostoucí zkušenosti s bezpečným používáním antiarytmik i pokrok v antikoagulační léčbě a technologii katetrizační ablace.
Impulzem k této změně paradigmatu byla také studie EAST-AFNET 4 publikovaná v roce 2020. U pacientů s nedávno diagnostikovanou FiS a kardiovaskulárními (KV) rizikovými faktory vedla časně zahájená kontrola rytmu v porovnání s obvyklou péčí k nižšímu výskytu úmrtí z KV příčin, cévní mozkové příhody (CMP) nebo hospitalizace pro srdeční selhání (HF) či akutní koronární syndrom (AKS). Pro časnou kontrolu rytmu byla nejčastěji volena léčba flekainidem či propafenonem (u 43 % pacientů), zatímco katetrizační ablace byla využita jen u 8 % z nich.1
Doporučené postupy Evropské kardiologické společnosti (ESC) a Evropské asociace pro kardiothorakální chirurgii (EACTS) z roku 2024 tuto evidenci promítají do konceptu AF-CARE. U vhodně vybraných pacientů doporučují časnou strategii kontroly rytmu zahrnující jak ablaci, tak farmakoterapii, a to pro její prognostický přínos.2
Farmakoterapie patří mezi základní strategie kontroly rytmu i v době rozvoje katetrizačních ablací. Aktuální doporučení ji řadí mezi standardní léčebné postupy při dlouhodobém udržení sinusového rytmu i farmakologické kardioverzi například v režimu pill-in-the-pocket u vhodně vybraných pacientů. Své místo má také u nemocných čekajících na katetrizační ablaci nebo v navazující péči po výkonu, kdy může doplňovat léčebnou strategii.2, 3
Propafenon představuje účinnou, zkušenostmi prověřenou volbu v léčbě i prevenci FiS především u pacientů bez strukturálního postižení myokardu. Patří mezi antiarytmika třídy Ic na základě klasifikace dle Vaughana Williamse; jeho primární mechanismus spočívá v blokádě rychlých sodíkových kanálů.3
Používá se jak pro farmakologickou kardioverzi, tak v udržovací léčbě pro zachování sinusového rytmu. Dalšími indikacemi jsou léčba symptomatických supraventrikulárních tachykardií a některých komorových arytmií, omezeně také atrioventrikulární reentry tachykardie.3
Přípravek s obsahem propafenon-hydrochloridu je k dispozici v potahovaných tabletách o síle 150 a 300 mg. Obvyklé dávkování činí 450–600 mg/den ve 2–3 denních dávkách podle klinické odpovědi a snášenlivosti.4 Nežádoucí účinky bývají mírného rázu (závratě, palpitace, gastrointestinální dyskomfort), přičemž proarytmogenní účinky, bradykardie a synkopy se vyskytují jen vzácně.3 Přesto – vzhledem k proarytmickému potenciálu, který je u antiarytmik třídy Ic obecně popisován – vyžaduje léčba propafenonem pečlivé kardiologické sledování.3, 4
Rostoucí využití katetrizačních ablací, včetně pulzního pole (PFA), přináší nové poznatky také o následné péči. Dosud byla blanking period (tedy první 3 měsíce po výkonu) považována za období, během něhož časné recidivy arytmie nemusejí znamenat definitivní neúspěch ablace. Recentní studie však ukázala, že časná recidiva FiS v tomto období významně zvyšuje riziko jejího pozdějšího návratu.5 Výsledky tak naznačují, že péče o pacienta ablací nekončí a další strategie kontroly rytmu včetně vhodně zvolené antiarytmické léčby by měla vycházet z individuálního klinického průběhu.
Farmakoterapie FiS je podle aktuálních dat a doporučených postupů stále nedílnou součástí péče o pacienty – jako 1. volba u vhodných kandidátů, jako přemostění do katetrizační ablace nebo jako doplněk léčby v období po výkonu. Volba konkrétního antiarytmika, včetně propafenonu, by měla vždy vycházet z individuálního profilu pacienta a probíhat pod pečlivým kardiologickým dohledem.
(lp)
Zdroje:
1. Kirchhof P., Camm A. J., Goette A. et al.; EAST-AFNET 4 Trial Investigators. Early rhythm-control therapy in patients with atrial fibrillation. N Engl J Med 2020; 383 (14): 1305–1316, doi: 10.1056/NEJMoa2019422.
2. Šedivá L., Čihák R., Havránek Š., Fiala M. Doporučení pro diagnostiku a léčbu fibrilace síní 2024 (překlad zkráceného dokumentu ESC/EACTS vypracovaný Českou asociací pro srdeční rytmus České kardiologické společnosti). Cor et Vasa 2025; 67 (2): 95–134, doi: 10.33678/cor.2025.041.
3. Bobošík M., Bulava A. Propafenon a jeho místo mezi antiarytmiky v klinické praxi (srovnání s flekainidem, amiodaronem a sotalolem). Medicína po promoci 2025; 26 (4): 321–326. Dostupné na: www.medicinapp.cz/rubriky/farmakoterapie/propafenon-a-jeho-misto-mezi-antiarytmiky-v-klinicke-praxi-srovnani-s-flekainidem-amiodaronem-a-sotalolem
4. SPC Rytmonorm. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehledy/v1/dokumenty/16999
5. Mohanty S., Torlapati P. G., Casella M. et al. Redefining the blanking period after pulsed field ablation in patients with atrial fibrillation. Heart Rhythm 2025; 22 (4): 891–897, doi: 10.1016/j.hrthm.2024.08.011.
