Přehled uveřejněný v časopise Current Opinion in Endocrinology, Diabetes and Obesity se zabývá hormonálními změnami v pubertě, které se odrážejí v postupné změně stavby těla.
Mezi hlavní proměny, kterými tělesná stavba během puberty prochází, patří změna v celkovém i procentuálním obsahu tělesného tuku a zároveň také v jeho distribuci v organismu. Dále se mění váha netukové tkáně (lean body mass), obsah minerální složky v kostech a kostní denzita. Rozdíly v adipozitě, váze netukové tkáně a kostní hmotě odrážejí hormonální rozdíly, zvláště rozdíly v hladinách estrogenů, androgenů, růstového hormonu a inzulinu podobného růstového faktoru 1 (IGF-1). V pubertě se rovněž začínají na stavbě těla více projevovat rozdíly dané genetikou, etnickou příslušností a okolním prostředím, ve kterém dítě vyrůstá.
V průběhu puberty nabírají chlapci větší množství netukové tkáně a kostní hmoty, zatímco dívky získají významně vyšší množství tukové tkáně. Příslušníci obou pohlaví dosáhnou během puberty nejvyššího kostního přírůstku, ačkoliv u chlapců je absolutní přírůstek kostní hmoty větší. Rovněž se mění tělesné proporce a distribuce tuku, dochází k rozlišení na androidní a gynoidní typ postavy. Stavba těla v pubertě již do značné míry předurčuje stavbu těla v dospělosti a ovlivňuje také budoucí zdravotní stav. Tuková tkáň je hormonálně aktivní a významně se podílí na interakcích mezi adipocytokiny, inzulinem a pohlavními steroidními hormony. Právě tyto interakce mohou v budoucnu ovlivnit i průběh kardiovaskulárních a metabolických onemocnění.
Pohlavní dimorfismus existuje do určité míry již při narození dítěte, nejdůležitější změny se však odehrávají v pubertě. Vznik pohlavních rozdílů v tělesné stavbě je regulován hlavně endokrinními faktory, kritickou roli hraje především růstový hormon a gonadální pohlavní steroidy.
(vek)
Zdroje:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
