Cílem poměrně aktuální studie bylo popsat dopady ankylozující spondylitidy na pracovní neschopnost a neplacená omezení v práci spolu se zhodnocením nákladů, které s těmito omezeními souvisejí.
Celkem 142 neselektovaných pacientů s ankylozující spondylitidou se pod dohledem revmatologů zúčastnilo longitudinální observační studie a vyplnilo tzv. HLQ dotazník (= Health and Labour Questionnaire). V něm se hodnotila v rámci posledních 14 dnů pracovní neschopnost související se základním onemocněním, omezení v práci a prezentismus (docházení do práce i přes sníženou výkonnost v důsledku své choroby).
Ze 72 pacientů v placeném zaměstnání jich během posledních 14 dnů celkem 12 % mělo pracovní neschopnost, u celých 53 % se projevila tendence k prezentismu. Během čtrnáctidenního období bylo popisováno průměrně 5,8 hodiny pracovní neschopnosti a 2,4 neefektivních pracovních hodin, kvůli nimž pak bylo zapotřebí průměrně 1,9 hodiny navíc, aby bylo možné rozdělanou práci dokončit. Ze všech pacientů (n = 137) se jich pak 71 % setkalo s omezeními v neplacené činnosti během předcházejících dvou týdnů a 42 % pacientů z těchto důvodů potřebovalo pomoc průměrně 8 hodin.
Roční ztráta produktivity činí u celé skupiny 1451 liber na jednoho pacienta z důvodu pracovní neschopnosti, 967 liber je nutných ke kompenzaci nedostatečně využitých hodin v práci a 1930 liber k náhradě ztráty při neplacené činnosti.
Pacienti s ankylozující spondylitidou tedy mají nejen značnou pracovní neschopnost, ale současně se také setkávají s omezeními, pokud v práci jsou, a nebo pokud provádějí neplacenou činnost. Omezení ve funkční zdatnosti jsou významně spojena s omezeními v práci. Společenské náklady na oficiální i neoficiální péči jsou pak srovnatelné s náklady na pracovní neschopnost a prezentismus.
(pes)
Zdroj:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
