U pacientů s revmatoidní artritidou a jinými onemocněními pojivové tkáně (CTD, connective tissue disease) není preexistující intersticiální postižení plic kontraindikací biologické léčby, ačkoliv léčba těmito preparáty by měla být ukončena v případě, že se vyskytnou nové plicní příznaky.
Podle nového výzkumu mohou být současná biologická agens schválená pro léčbu onemocnění pojivové tkáně klasifikována na inhibitory cytokinů (etanercept, infliximab, adalimumab, golimumab, certolizumab, anakinra a tocilizumab) a inhibitory lymfocytů (rituximab a abatacept). Tyto preparáty byly již testovány nebo jsou aktuálně zařazené do klinických studií týkajících se terapie plicní fibrózy. Na druhou stranu profibrotický účinek tumor necrosis faktoru a aberace funkcí lymfocytů jsou podle autorů studie zapojeny do rozvoje plicní fibrózy asociované s CTD. Kromě toho je užívání biologických preparátů asociováno s četnými případy nového výskytu či exacerbace neinfekčního intersticiálního onemocnění plic.
Autoři prozkoumali nedávno publikované studie stran účinnosti biologické terapie v kontrole intersticiálního onemocnění plic a plicní toxicity spojené s touto léčbou. Výsledky ukazují účinnost anti-TNF preparátů na CTD spojené s intersticiálním postižením plic u několika málo pacientů s revmatoidní artritidou, systémovou sklerózou a SLE. A ačkoliv u biologické léčby nebyla jasná spojitost s plicní toxicitou prokázána, byl v klinické praxi u 144 pacientů s RA po léčbě anti-TNF pozorován nový výskyt nebo exacerbace preexistujícího intersticiálního onemocnění plic spolu s vyšším podílem mortality.
Podobně je tomu u rituximabu, u nějž byl sice také prokázán dobrý efekt při terapii intersticiálního onemocnění plic u pacientů se systémovou sklerózou, ale který je zároveň spojen s novým výskytem onemocnění plicního intersticia u ojedinělých pacientů s RA a SLE. V současnosti navíc chybí relevantní údaje o ostatních biologických preparátech. Lékaři upozorňují, že by biologická léčba měla být přerušena v případě objevivší se dyspnoe, suchého kašle a horečky, kdy by současně mělo být vyloučeno právě intersticiální onemocnění plic.
(pes)
Zdroj: Panopoulos, Stylianos T.; Sfikakis, Petros P. Biological treatments and connective tissue disease associated interstitial lung disease. Current Opinion in Pulmonary Medicine 2011, Vol. 17 (5): 362–367; doi: 10.1097/MCP.0b013e3283483ea5
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
