Jednotlivé druhy bakterií, které žijí ve střevě, jsou schopné spouštět kaskády imunitních reakcí a ty pak mohou ve svém důsledku vést až k rozvoji artritidy. Tento objev učinili vědci z Newyorské univerzity u myší a závěry výzkumu se objevily v červnovém vydání odborného časopisu Immunity.
Naše střevo je stejně jako u většiny savců osídlené tisíci druhy bakterií, přičemž mnoho z nich je užitečných a napomáhají při vývoji normálního zdravého imunitního systému. Bakterie osidlující střevo mohou ale rovněž sehrát roli při poruchách imunitního systému, zejména při autoimunitních procesech, kdy organismus napadá své vlastní buňky. A jednou z takových poruch je i revmatoidní artritida.
Při absenci všech bakterií u myší k rozvoji artritidy nedošlo, ale už vystavení jednotlivým bakteriím stačilo k nastartování imunitního procesu a k rozvoji choroby. Vědci začali výzkum u myší se sklonem k artritidě chovaných v bezmikrobním prostředí. Tyto myši měly mnohem nižší hladiny artritidu způsobujících protilátek než myši chované v prostředí s mikroby. Bezmikrobní myši rovněž prokázaly výrazný útlum při nástupu nemoci a oslabení tíže klinických příznaků artritidy.
Ve třech týdnech věku byly některé myši převedeny do mikrobního prostředí a vědci je vystavili segmentovaným vláknitým bakteriím. Ve chvíli, kdy se tyto myši setkaly s bakteriemi, které se normálně u myší vyskytují, došlo u zvířat k rapidnímu vzestupu produkce protilátek a rozvoji artritidy již během čtyř dnů.
Vědci ale zdůrazňují, že tyto bakterie samy o sobě ke vzniku artritidy nevedou. Roli zde hraje genetická vnímavost a bakterie vytváří vhodné prostředí k tomu, aby se tato vnímavost projevila. Jedná se tedy o interakci mezi genetickou predispozicí a vlivem prostředí.
Tým vědců rovněž mapoval komplexní řetězec procesů, které vedou k artritidě. Segmentované vláknité bakterie vedou k tomu, že zvířata produkují větší množství specifických podskupin T-buněk. Imunitní systém pak reaguje na aktivitu T-buněk jako na ohrožení a produkuje autoprotilátky, které spouští chorobu. Vědci mají nyní v plánu vysvětlit molekulární podstatu zmíněného procesu a také spojitost s ostatními autoimunitními chorobami, zejména diabetem I. typu.
(pes)
Zdroj:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
