Následující kazuistické sdělení popisuje atypický klinický průběh u pacienta s diagnózou Leberovy hereditární neuropatie optiku.

Cenobamát je indikovaný v adjuvantní terapii fokálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých pacientů, u nichž nebylo dosaženo dostatečných výsledků předchozí léčbou alespoň 2 antiepileptiky. Nový protizáchvatový lék s duálním mechanismem účinku tak přináší další terapeutickou možnost pro pacienty refrakterní k léčbě. O své první zkušenosti s cenobamátem v klinické praxi se na listopadovém 34. slovensko-českém epileptologickém sjezdu v Bratislavě v rámci sympozia nazvaného „Existuje nádej na kvalitný život s epilepsiou?“ podělila doc. MUDr. Eva Feketeová, PhD., z Neurologické kliniky LF UPJŠ a UNLP v Košicích.

Schizofrenie je závažné psychiatrické onemocnění s prevalencí až 1 %. Projevovat se může negativními i pozitivními příznaky. Klinické hodnocení a hodnoticí škály negativních příznaků stručně shrnujeme v následujícím textu.

V celosvětovém měřítku trpí glaukomovým poškozením optického nervu asi 1,5–2 % populace nad 40 let. Toto procento je mnohem větší u vyšších věkových kategorií, u lidí nad 75 let je to až 3,5 %. V absolutních číslech je na celém světě 66,8 milionu lidí s glaukomem, z toho asi 7 milionů slepých. Přibližně 1,5 milionu z nich osleplo pro akutní glaukomový záchvat. V České republice bylo v roce 2003 evidováno zhruba 250 pacientů s glaukomem na každých 10 tisíc obyvatel, a toto číslo se stále zvyšuje.

V diferenciální diagnostice cytomegalovirové (CMV) infekce je třeba zvážit možnost infekční mononukleózy, virové hepatitidy, toxoplazmózy, akutní infekce HIV a roseola infantum. Klinicky se infekce CMV projevuje jako retinitida, gastrointestinální onemocnění (ezofagitida a kolitida), intersticiální pneumonitida, hepatitida a neurologické choroby jako encefalitida a myelitida.

Jeden ze subtypů bronchiálního astmatu je charakterizován převažujícím eozinofilním zánětem, tedy tzv. zánětlivou reakcí typu 2 (podle nové nomenklatury GINA). Vyšetření přítomnosti biomarkerů tohoto typu zánětu umožní správně určit patofyziologický mechanismus onemocnění u daného pacienta a zvolit cílenou terapii.

Incidence renálního karcinomu každoročně narůstá. Asi čtvrtina případů je stále diagnostikována v metastatickém stadiu, včasné zahájení léčby přitom může zachránit život. Níže stručně shrnujeme data o incidenci, etiologii a rizikových faktorech tohoto maligního onemocnění vycházející z průzkumu literatury z období 1945–2015. Tyto poznatky mohou být významné z hlediska prevence a screeningu u rizikových jedinců.

V terapii alergické rinokonjunktivitidy a kopřivky lze využívat širokou škálu účinných látek. Jednu z nejnovějších molekul představuje bilastin, jehož vlastnosti a vynikající bezpečnostní profil z něj činí vyhledávaný způsob léčby u vybraných alergických onemocnění v dospělé i pediatrické populaci. Aktuální poznatky shrnuje následující stručný přehled.

I přes nesporný přínos sakubitril/valsartanu z hlediska morbidity a mortality pacientů s chronickým srdečním selháním může být jeho podávání komplikováno nežádoucími účinky. Nejčastějším z nich je hypotenze. Ač jde o nepříjemnou komplikaci, nemusí –⁠ a ani by neměla –⁠ být vždy důvodem k vysazení terapie. Už vůbec by pak obavy z hypotenze neměly vést k tomu, že sakubitril/valsartan vůbec nenasadíme. Přinášíme praktický návod jak k této klinické situaci přistoupit.

Regorafenib i trifluridin/tipiracil jsou léčiva, která prodlužují celkové přežití (OS) předléčených pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC). Rozdíl v toxicitě těchto látek vedl k myšlence, zda toxicita léčby jednotlivých přípravků může zvýšit počet hospitalizací pacientů, a tím ovlivnit jejich kvalitu života. Níže prezentovaná studie si dala za cíl analyzovat počet hospitalizací během léčby a jejich případný vliv na OS pacientů.

Cenobamát podle výsledků klinických studií představuje pro pacienty s fokální epilepsií naději na výrazně lepší kvalitu života. Po letech užívání protizáchvatových léků, které u nich neměly efekt, těmto nemocným nabízí významný úbytek záchvatů, případně dokonce jejich vymizení, což by mělo být cílem farmakoterapie epilepsie. Jeho účinnost a bezpečnost zkoumala řada studií, ať už v klinickém vývoji nebo provedených v reálné praxi po uvedení na trh. Jak si toto léčivo vede právě v reálném světě, diskutovali v rámci XXVI. postgraduálního kurzu epileptologie, „Dnů Jiřího Dolanského“, účastníci sympozia podpořeného společností Angelini Pharma ČR. Data z praxe i vlastní zkušenosti ve svých přednáškách sdíleli prof. MUDr. Petr Marusič, Ph.D., MUDr. Jana Amlerová, Ph.D., a MUDr. Jana Zárubová z Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze.

Debata o tom, zda přímá perorální antikoagulancia vystavují pacienty s fibrilací síní většímu riziku infarktu myokardu než warfarin, se v odborných kruzích vede již léta. Podle editorů Journal of the American College of Cardiology však pomalu, ale jistě spěje ke konci.

Hodgkinův lymfom (HL) je relativně vzácné nádorové onemocnění lymfatické tkáně. Tvoří pouze 0,5 % všech malignit, incidence je 2,9 osob/100 000 obyvatel. V průmyslově vyspělých zemích má výskyt typickou dvouvrcholovou křivku: nejvíce postihuje mladé lidi (věk 70 % pacientů je v době diagnózy 20–35 let), druhý vzestup počtu onemocnění je ve věku nad šedesát let, častěji onemocní muži (3 : 2). V anamnéze mají pacienti často infekční mononukleózu, autoimunitní onemocnění nebo imunosupresi. Význam mají pravděpodobně i genetické faktory (rodinný výskyt). V současné době je HL jedno z nejlépe léčitelných hemato-onkologických onemocnění. Za úspěchy stojí nezměrné a finančně náročné úsilí světových hemato-onkologických center. Dlouhodobé remise dosahuje (podle stadia a rizikových faktorů) 85–95 % pacientů, jejich životní naděje je v současné době více než 40 let. Do popředí však začaly vystupovat pozdní následky léčby, především kardiotoxicita a sekundární malignity.

Dlouhodobá systémová terapie glukokortikoidy s sebou obvykle nese jako vedlejší účinek úbytek svalové hmoty. Terapie somatotropinem (STH) může v takovém případě předcházet úbytku proteinů nebo ho zvrátit, a to bez indukce diabetu.

Pandemie COVID-19 ukázala za dobu svého trvání zřejmé souvislosti mezi diabetem a virem SARS-CoV-2. Dostupná data potvrzují nejen fakt, že diabetici mají horší průběh infekce, ale naznačují též, že onemocnění COVID-19 může nastartovat rozvoj diabetu. Hyperglykémie je spojena s nepříznivým průběhem COVID-19, a to u diabetické i nediabetické populace. Zdá se, že benefit v terapii COVID-19 naopak může přinášet metformin. Jak bychom tedy měli postupovat v praxi?