Značná část komplikací při urostomii vyvedené pomocí tenkého střeva spadá do kategorie časných komplikací, objevujících se do 90 dní po operaci. Jedná se například o paralytický ileus, střevní obstrukci nebo defekt anastomózy. Až 80 % pacientů s ileálním konduitem může mít potíže s asymptomatickou bakteriurií a čelí riziku rozvoje pyelonefritidy.
Pozdní komplikace, ke kterým dochází po 90 dnech od vyvedení stomie, jsou nejčastějším důvodem reoperace po cystektomii a patří mezi ně parastomální kýla, stenóza stomie či nekróza. V retrospektivní analýze zabývající se incidencí a příčinami opakované hospitalizace po radikální cystektomii bylo zjištěno, že 13 % pacientů muselo být hospitalizováno kvůli obstrukci močových cest, 12,4 % kvůli pyelonefritidě, 11,9 % kvůli střevní obstrukci a 11,3 % kvůli metabolické acidóze.
Pooperační péče o stomiky by proto měla být zaměřena na prevenci infekcí, renálních i metabolických komplikací a v tomto směru by měli být pacienti také řádně edukováni. K obtížím metabolického charakteru patří například malabsorpce, průjmy či elektrolytové poruchy, proto se stomici neobejdou bez pravidelných lékařských kontrol.
Zdrojem komplikací může být rovněž kůže v okolí stomie. Přestože moč, na rozdíl od střevního obsahu, neobsahuje enzymy, které způsobují poškození kůže, potíže může činit vlhkost. Na macerované kůži v okolí stomie se může objevovat erytém doprovázený palčivou bolestí. Potíže lze vyřešit správným používáním stomických pomůcek a doplňků, jako jsou podložky či pudry; při častém úniku moči je nutná kontrola velikosti stomie. Lékař pečující o nového stomika by měl pacienta seznámit jak s podobou a přirozenými změnami vývodu, kterými v prvních 8 týdnech prochází, tak s projevy lokální či systémové infekce. V pooperačním období je nutné pacientovi vysvětlit jak pečovat o stehy a jak jejich přítomnost může ovlivnit výběr a používání stomických pomůcek.
Důležitým krokem v prevenci mnoha komplikací po vyvedení urostomie je řádná hydratace. Pacient by měl být seznámen se zásadami pitného režimu a lékař by mu měl vysvětlit zejména význam jeho dodržování. Příjem tekutin by se měl pohybovat mezi 2 a 2,5 litry denně, minimální výdej okolo 800 ml/24 hod. Je vhodné pacienta poučit také o vlivu stravy na pH moči.
Po vyvedení stomie čelí pacienti zásadním změnám ve všech sférách života. Kromě samotné péče o stomii by měl lékař dbát na vysvětlení všech dopadů na osobní, pracovní i intimní život, dát pacientovi možnost zeptat se na cokoliv, co se týká nové životní situace, a umět ho odkázat na další zdroje informací. Pacienti, kteří jsou ve všech směrech o své diagnóze řádně edukováni, umějí lépe rozpoznat možné komplikace či odchylky ve zdravotním stavu a mnohem lépe se vyrovnávají se změnami, jež vyvedení stomie obnáší.
Schopnost i motivace starat se o sebe po tak zásadní tělesné i společenské změně, jakou je vyvedení urostomie, se u jednotlivých pacientů velmi liší. Ovlivňovat ji může nejen zdravotní stav, ale také vzdělání, kognitivní a psychomotorické schopnosti nebo rodinné vazby. Tyto aspekty je potřeba v péči o stomiky zohledňovat a v rámci edukace využívat i různé hodnoticí nástroje, například Urostomy Education Scale vyvinutou přímo k hodnocení úrovně sebepéče u pacientů se stomií.
(pak)
Zdroj: Berti-Hearn L., Elliott B. Urostomy care: a guide for home care clinicians. Home Healthc Now 2019 Sep-Oct; 37 (5): 248–255, doi: 10.1097/NHH.0000000000000792.
