Prezentovanou pacientkou je žena narozená v roce 1991 bez předchozí psychiatrické anamnézy. Již od dětství je dispenzarizována pro progresivní familiární intrahepatální cholestázu spojenou s portální hypertenzí, s makronodulární jaterní přestavbou a trombocytopenií a dále je sledována pro chronické selhání ledvin (CKD) stadia 2. Pacientka je svobodná, bezdětná, bydlí s přáteli. Vystudovala pedagogickou fakultu a následně pracovala jako učitelka. Rodinná anamnéza a abúzus návykových látek nejsou významné.
U pacientky se během jara roku 2019 rozvinul psychotický syndrom navazující na několik měsíců trvající prodromální symptomy, mezi něž patřily zvýšená iritabilita, poruchy spánku a změny apetitu. Při akutní epizodě byly přítomné převážně pozitivní příznaky jako paranoidně perzekuční a religiózní bludné produkce, intrapsychické halucinace a související poruchy chování; myšlení narušovaly paralogie.
Pacientka byla během května a června 2019 nedobrovolně hospitalizována na psychiatrickém oddělení. V rámci diferenciální diagnostiky lékaři vyloučili jiné možnosti etiologie psychotického stavu. Pacientka byla zprvu léčena olanzapinem 20 mg s dobrým účinkem na psychotickou produkci, došlo však ke zvýšení jaterních enzymů, které téměř nereagovalo na hepatoprotektiva. Po odeznění akutních symptomů byla terapie postupně změněna na aripiprazol.
Po propuštění z psychiatrického oddělení v červnu 2019 pacientka přešla do ambulantní péče s reziduální symptomatikou psychotického onemocnění. Užívala kombinaci olanzapinu 5 mg a aripiprazolu 15 mg, po 4 týdnech byl olanzapin vysazen. U pacientky přetrvávala paranoidní percepce v zátěžových situacích a dále byly přítomné akatizie a elevace jaterních enzymů způsobené antipsychotickou medikací.
Pacientka vykazovala známky sociálního stažení, sníženého prožívání emocí, nechtěla se účastnit skupinových ani individuálních aktivit. Bydlela přechodně u rodiny. V důsledku přetrvávající akatizie, která narušovala fungování pacientky, byla dávka aripiprazolu snížena na 10 mg. Následně však nemocná vykazovala vyšší citlivost k vnějším podnětům a častější rozvoj paranoidního zpracovávání reality. Lékaři se proto rozhodli pro switch na kariprazin, který byl nasazen v dávce 1,5 mg denně a zároveň došlo ke snížení aripiprazolu na 5 mg. Po týdnu byl aripiprazol vysazen a kariprazin navýšen na 3 mg denně.
V průběhu 2 měsíců následujících po změně medikace na kariprazin došlo k ústupu paranoidního prožívání v zátěžových situacích a pozvolnému ústupu negativních symptomů schizofrenie. Pacientka se začala zajímat o aktivity v rodině, vrátila se k bydlení s přáteli a na podzim 2019 začala mít znovu zájem o navazování vztahů. Ošetřující lékař i sama pacientka pozorovali zřetelné oživení emočního prožívání. Došlo k vymizení nežádoucích účinků medikace (akatizie i zvýšených jaterních testů).
Pacientka se od ledna 2021 vrátila zpět do zaměstnání jako asistentka učitele na částečný úvazek. Návrat do práce proběhl bez problémů a od nového školního roku dostala možnost nastoupit jako učitelka na plný úvazek. Po 21 měsících na terapii 3 mg kariprazinu denně je bez pozitivních i negativních symptomů, nežádoucí účinky medikace se u ní znovu nevyskytly. Přiložený graf demonstruje prostřednictvím škály pozitivních a negativních příznaků (PANSS) změnu stavu před podáváním kariprazinu a 6 měsíců po jeho nasazení.
Obr. PANSS-total (celkové skóre) a jednotlivé subškály: PANSS-P (pozitivní symptomy), PANSS-N (negativní symptomy), PANSS-G (obecné příznaky)
Prezentovaná kazuistika ukazuje, že v klinické praxi kariprazin prokazuje dobré výsledky v terapii reziduálních pozitivních i negativních symptomů schizofrenie.
(vef)
Zdroj: Knytl P. Léčba reziduálních symptomů schizofrenie kariprazinem. Psychiatrie pro praxi 2021, preprint.
(Převzato se souhlasem autorů a vydavatele.)
