V roce 2023 bylo podle dat ÚZIS v Česku přes 2,2 milionu pacientů léčených pro hypertenzi. Překvapivě se v 51,1 % případů jednalo o ženy. Hypertenze přitom u žen 3násobně zvyšuje riziko infarktu myokardu (IM) a srdečního selhání a 2násobně riziko fibrilace síní (FiS).1 Jak ukazují obrázky níže, u žen dochází v průběhu života k rychlejšímu vzestupu TK, na který cévní systém není připraven.3
Obr. 1 Vývoj průměrné hodnoty systolického tlaku krve (sTK) u žen dle věku v porovnání s muži3
Obr. 2 Průměrný vzestup sTK u žen dle věku v porovnání s muži3
Průměrná hodnota TK je u mladších mužů spíše vyšší než u stejně starých žen, ale od 30. roku věku TK u žen stoupá rychleji než u mužů, což vyústí ve vyšší prevalenci hypertenze u žen ve vyšších věkových kategoriích. Hypertenze se rozvine u > 40 % žen po menopauze.4 Nejvíce jsou ohroženy ženy s výraznými vazomotorickými projevy menopauzy (návaly horka, noční pocení).2
Známými rizikovými faktory hypertenze jsou vedle genetické predispozice nezdravá strava, nedostatek pohybové aktivity, obezita a vysoký věk. Těsnější souvislost mezi hypertenzí a dalšími KV rizikovými faktory u žen je dána častějším výskytem některých onemocnění a stavů, jako jsou migréna, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, gynekologická onemocnění, nepříznivé výsledky těhotenství či menopauza, ale také rozdíly ve zdravotní péči. Ačkoliv estrogeny působí kardioprotektivně, u starších žen mohou mít farmakologické dávky exogenních estrogenů nepříznivý vliv na cévní stěnu. Pokles estrogenů po menopauze je také spojen s vyšší citlivostí na sodík.4
Zjištěna byla rovněž řada faktorů spojených s odlišnostmi mezi pohlavími z hlediska poškození cílových orgánů hypertenze a vzniku KV chorob. Zahrnují odlišnosti v hemodynamice, citlivosti na sodík, aktivitě sympatického nervového systému a renin-angiotenzinového systému (RAS) nebo pokles pohlavních hormonů po menopauze. KV adaptace na vysoký TK je u žen spojená s výraznějšími poruchami mikrocirkulace, koronární mikrovaskulární dysfunkcí, koncentrickou hypertrofií levé komory a častějším vznikem chronického onemocnění ledvin.
Hypertenze je u žen silným prediktorem IM, srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí levé komory (HFpEF), cévních mozkových příhod (CMP), poklesu kognitivních funkcí a ischemické choroby dolních končetin (ICHDK). V důsledku toho začíná riziko KV onemocnění u žen stoupat již při hodnotách TK (měřeného na paži) o 10 mmHg nižších než u mužů.4
Zvýšená prevalence karcinomu endometria koreluje se zvýšeným výskytem obezity, která je známým rizikovým faktorem tohoto maligního onemocnění. Sdružená analýza 29 studií z mezinárodního Konsorcia pro epidemiologii karcinomu endometria (E2C2) zkoumala, zda je hypertenze, jakožto komponenta metabolického syndromu, nezávislým prediktorem rizika endometriálního karcinomu.
Analýza čítala 15 631 případů karcinomu endometria a 42 239 odpovídajících kontrol. Výsledky ukázaly významně vyšší riziko karcinomu endometria u žen s hypertenzí (poměr rizik [OR] 1,14; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,09–1,19). Tato souvislost nebyla ovlivněná ostatními známými rizikovými faktory a byla zjištěna u žen před menopauzou, po menopauze i u těch, které nikdy neužívaly hormonální substituční léčbu.5
I přes zjevné rozdíly v patofyziologii hypertenze u žen a mužů neexistuje specifický terapeutický přístup k léčbě tohoto onemocnění pro jednotlivá pohlaví. Dosavadní důkazy všeobecně ukazují srovnatelný pokles TK a incidence KV příhod při antihypertenzní léčbě hlavními třídami antihypertenziv – inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi), blokátory receptoru AT1 pro angiotenzin II (ARBs, tj. sartany), blokátory kalciových kanálů (BKK), diuretiky a betablokátory (BB) – u mužů i žen. Zastoupení žen v klinických studiích věnovaných léčbě hypertenze však dosahuje pouze 25–30 %. Otázkou tedy zůstává, zda by se měl přístup k terapii hypertenze lišit podle pohlaví.6
Co nového k problematice léčbě hypertenze v závislosti na pohlaví říkají čerstvé klinické studie? Nenechte si ujít pokračování – klikněte sem a objevte další cenné poznatky pro praxi.
(zza)
Zdroje:
1. Karen I. Hypertenze jako nejvýznamnější KV rizikový faktor ztráty let života ve zdraví. Practicus 2025; 24: 32−35.
2. Vysočanová P. Šest nejčastějších bariér optimální kompenzace krevního tlaku. Practicus 2025; 24: 28−31.
3. Ji H., Kim A., Ebinger J. E. et al. Sex differences in blood pressure trajectories over the life course. JAMA Cardiol 2020; 5 (3): 19–26, doi: 10.1001/jamacardio.2019.5306.
4. Chapman N., Ching S. M., Konradi A. O. et al. Arterial hypertension in women: state of the art and knowledge gaps. Hypertension 2023; 80 (6): 1140−1149, doi: 10.1161/HYPERTENSIONAHA.122.20448.
5. Habeshian T. S., Peeri N. C., De Vivo I. et al. Hypertension and risk of endometrial cancer: a pooled analysis in the Epidemiology of Endometrial Cancer Consortium (E2C2). Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2024 Jun 3; 33 (6): 788−795, doi: 10.1158/1055-9965.EPI-23-1444.
6. Li S., Tan I., Atkins E. et al. The pathophysiology, prognosis and treatment of hypertension in females from pregnancy to post-menopause: a review. Curr Heart Fail Rep 2024 Aug; 21 (4): 322−336, doi: 10.1007/s11897-024-00672-y.
