Psoriáza je chronické onemocnění, které kromě kůže může postihovat také další orgány. Asi 20 % nemocných trpí středně těžkou až těžkou formou nemoci, pro jejíž účinnou terapii již nepostačuje lokální aplikace léčiv, ale je třeba zahájit léčbu systémovou léčbu a popřípadě také fototerapii. Pokud selže standardní systémová léčba, je využívána cílená (biologická) terapie.
Psoriáza je chronické onemocnění, které kromě kůže může postihovat také další orgány. Asi 20 % nemocných trpí středně těžkou až těžkou formou nemoci, pro jejíž účinnou terapii již nepostačuje lokální aplikace léčiv, ale je třeba zahájit léčbu systémovou a popřípadě také fototerapii. Pokud selže standardní systémová léčba, je využívána cílená (biologická) terapie.
Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění, které se projevuje především typickými kožními příznaky, ale postihuje celý organismus. Onemocněním trpí asi 2–3 % populace. Středně závažné a závažné formy psoriázy zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění a více než polovina pacientů trpí také kloubním postižením – psoriatickou artritidou. Onemocnění zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu a délku života pacientů.
V patogenezi psoriázy je klíčová zánětlivá reakce, na níž se podílejí především TH1 a TH17 lymfocyty a prozánětlivé cytokiny (TNF-α, IL-12, IL-17, IL-23 a další). Prvními schválenými biologickými léčivy psoriázy byly monoklonální protilátky proti TNF-α (adalimumab a infliximab) a dále fúzní protein, který zastává funkci solubilního receptoru pro TNF-α (etanercept). Tato léčiva se aplikují subkutánně, pouze infliximab vyžaduje podání intravenózní. Adalimumab a infliximab mají poměrně rychlý účinek, naopak účinek etanerceptu nastupuje pozvolna. Společným nežádoucím účinkem terapie cílené na TNF-α je vyšší náchylnost k infekcím.
Biologický lék s odlišným mechanismem účinku je ustekinumab, monoklonální protilátka proti IL-12 a IL-23 cytokinům. Tyto cytokiny jsou secernovány dendritickými buňkami a přímo ovlivňují TH1 a TH17 lymfocyty. Ustekinumab má významnou účinnost a aplikuje se subkutánně. Jeho výhodou je také celkově nižší frekvence podávání vyplývající z výhodné farmakokinetiky léčiva. Při jeho použití byla rovněž zaznamenána zvýšená náchylnost k infekcím.
K dispozici je nyní nově také secukinumab, monoklonální protilátka proti IL-17A podávaná subkutánně. Zaregistrován byl rovněž apremilast, inhibitor fosfodiesterázy 4 užívaný perorálně. Nové poznatky o patofyziologii psoriázy přinášejí další potenciální terapeutické cíle. Kromě TNF-α se do popředí dostávají i jiné cytokiny a také enzymy, které jejich produkci regulují. Biologická léčba je indikována u pacientů se závažnými formami nemoci, u kterých selhala terapie imunosupresivy (metotrexát, cyklosporin) nebo retinoidy. Představuje finančně nákladnou, ale dobře účinnou léčebnou modalitu.
(jam)
Zdroj: Arenberger P., Cetkovská P., Kojanová M.: Biologická léčba psoriázy. Acta medicinae 2012; 4 (1): 44–49.
