Užití biologické léčby u pacientů s psoriázou je spojeno se zvýšeným rizikem či reaktivací infekcí. Zvlášť závažné je riziko reaktivace latentní tuberkulózy. Dosavadní poznatky a výsledky klinických studií naznačují, že toto riziko je ve srovnání s látkami blokujícími TNF-α nižší u ustekinumabu, protilátky vůči IL-12/IL-23, a to z důvodu vyšší selektivity jeho účinku.
Biologická léčba je v České republice indikovaná k terapii pacientů se středně závažnou až závažnou formou psoriázy. Používají se látky blokující TNF-α, a to hybridní či lidské monoklonální protilátky nebo fúzní proteiny s vlastnostmi rozpustného receptoru pro TNF-α. Druhou možností je použití ustekinumabu, monoklonální protilátky vůči interleukinu 12 (IL-12) a interleukinu 23 (IL-23).
K možným nežádoucím účinkům imunosupresivních léčiv patří zvýšené riziko infekcí a reaktivace latentních infekcí. Toto je zvlášť významné v případě tuberkulózy. Blokátory TNF-α ani protilátky vůči IL-12/IL-23 se nesmějí podávat pacientům s aktivní tuberkulózou a z důvodu rizika reaktivace onemocnění musejí být všichni vyšetřeni také na přítomnost latentní tuberkulózy. Pokud je u pacienta diagnostikována latentní tuberkulóza, je nutné před zahájením biologické léčby nasadit preventivní terapii antituberkulotiky. Vzhledem k tomu, že TNF-α je jedním z klíčových cytokinů imunitní odpovědi na infekci M. tuberculosis, který má význam především pro integritu granulomu, a že blokátory TNF-α ovlivňují širší spektrum imunitních reakcí než protilátky vůči IL-12/IL-23, je riziko reaktivace latentní tuberkulózy vyšší při podávání blokátorů TNF-α.
Obr.: Selektivita účinku biologických léčiv
Všichni pacienti užívající biologickou léčbu musejí být poučeni o příznacích svědčících pro tuberkulózu a po skončení léčby sledováni.
(blu)
Zdroj: Solovič I., Klimentová Z. Latentná tuberkulózna infekcia a biologická liečba. Československá dermatologie 2015; 90 (3): 112–118.
