Prvním pacientem byl 38letý muž s 21letou anamnézou těžké psoriázy postihující všechny oblasti těla včetně kštice a třísel, se vstupní hodnotou indexu plochy a závažnosti psoriázy (PASI) 28,8 a dermatologického indexu kvality života (DLQI) 16. Kromě psoriázy trpěl rovněž depresemi a hypotyreózou. Psoriázou měli v anamnéze také oba jeho rodiče.
Po 10 týdnech léčby ixekizumabem byl přijat na kliniku, kde za hospitalizace podstoupil intenzivní lokální terapii zahrnující dithranolovou mast, kalcitriol a topické steroidy a 13 aplikací fototerapie s úzkospektrým UVB (311 nm). Ixekizumab užíval ještě 2 týdny. Stav kůže se po 3 měsících léčby ixekizumabem zlepšil jen mírně (PASI 16,4; DLQI 16) a stále přetrvávalo převažující postižení kštice. Předchozí léčba zahrnovala methotrexát, secukinumab, adalimumab, ustekinumab, brodalumab, tildrakizumab, risankizumab a etanercept. Nejlepších výsledků bylo dosaženo se secukinumabem a adalimumabem, při jejich užívání došlo ke ztrátě odpovědi na léčbu až po 3 letech. Bylo proto rozhodnuto využít v další léčbě opět inhibici IL-17 a nasadit bimekizumab (inhibitor IL-17A/IL-17F) v dávce 320 mg s.c.
Léčba byla zahájena 3 týdny po posledním podání ixekizumabu a injekce byly aplikovány každé 4 týdny během prvních 4 měsíců a poté každých 8 týdnů. Již za 4 týdny po první aplikaci bimekizumabu došlo k dramatickému zlepšení stavu kůže. Psoriatická ložiska na čele a v kštici téměř vymizela, PASI klesl na 7,8 a DLQI na 6. Na kontrole za 1 rok po zahájení léčby bimekizumabem měl pacient čistou pokožku (PASI 0) a psoriáza neměla žádný dopad na kvalitu jeho života (DLQI 0). Po celou dobu léčby se neobjevily žádné nežádoucí účinky.
Druhým pacientem byl 35letý obézní muž (BMI 44,3 kg/m2) s těžkou psoriázou od 10 let věku. První vyšetření na klinice proběhlo z důvodu ztráty odpovědi na risankizumab po 2 letech léčby. Aktuální hodnota PASI činila 19,5 a DLQI 21. Tento muž měl také psoriatickou artritidu, entezitidu a zánětlivou bolest zad, která se v posledních 2 letech zhoršila. Diagnóza axiální spondylartritidy nebyla potvrzena. Popisoval ranní ztuhlost, bolest karpálních a metakarpálních kloubů, kloubů prstů, bederní páteře a Achillovy šlachy. V anamnéze měl rovněž depresi a astma. V léčbě psoriázy dosud užíval topické přípravky, fototerapii, nesteroidní antiflogistika, methotrexát, etanercept, adalimumab, ustekinumab, secukinumab a guselkumab.
Biologickou léčbu však bylo třeba změnit z důvodu ztráty odpovědi. Vzhledem k tomu, že v dlouhodobé kontrole onemocnění za sebou selhaly 2 protilátky proti IL-23, guselkumab a risankizumab, bylo rozhodnuto o změně třídy biologik a zahájení léčby bimekizumabem v dávce 320 mg. Přípravek byl podáván dle SPC a již za 4 týdny po první aplikaci došlo k markantnímu zlepšení stavu kůže (PASI 3,7; DLQI 7) a současně se výrazně zmírnily bolesti kloubů. Nebyla již přítomná ranní ztuhlost ani otoky kloubů a pacient popisoval pouze mírnou bolest Achillovy šlachy. Na kontrole za 1 rok od zahájení léčby bimekizumabem dosáhlo PASI i DLQI hodnoty 0 a zcela vymizela bolest zad i kloubů. Neobjevily se žádné nežádoucí účinky. Pohyblivost pacienta se zvýšila a díky pohybové aktivitě klesl jeho BMI na 40,9 kg/m2.
Bimekizumab je nová protilátka pro léčbu psoriázy, která současně neutralizuje interleukiny IL-17A a IL-17F. U prezentovaných pacientů došlo ke ztrátě odpovědi na různá biologika (secukinumab, ixekizumab nebo brodalumab). Oba měli kromě ložiskové psoriázy také obtížně léčitelnou psoriázu kštice, postižení kůže třísel nebo psoriatickou artritidu. Odpověď na bimekizumab u nich byla pozorována již za 4 týdny po první injekci a rok poté přetrvávalo kompletní vymizení lézí (PASI100). Nevyskytly se žádné nežádoucí účinky. Tato rychlá odpověď dokládá roli IL-17F v patogenezi psoriázy a ukazuje, že díky novému mechanismu účinku může být bimekizumab přínosem i u pacientů se ztrátou/absencí odpovědi na jiné anti-IL-17 protilátky.
(zza)
Zdroj: Kokolakis G., Ghoreschi K. The clinical significance of simultaneous IL-17A and IL-17F blockade in psoriasis non-responding to anti-IL17A therapy. J Clin Med 2022 Dec 21; 12 (1): 35, doi: 10.3390/jcm12010035.
