IPF zůstává i nadále onemocněním s nejasnou patogenezí, u kterého známe jen některé genetické predilekce a možné provokující faktory, ale neumíme úplně vysvětlit jeho vznik u pacientů bez genetické zátěže.
Odborníci se již léta nemohou shodnout, je-li termín „idiopatická plicní fibróza“ dostačující. Je pravděpodobné, že během následující dekády dojde k překlasifikování IPF, a to buď rozdělením do podskupin, nebo spojením IPF s dalšími formami progredujících fibrotizujících plicních onemocnění (se stejnými patogenetickými mechanismy a obdobným chováním).
IPF Consensus Working Group odůvodňuje klinické a patogenetické zaměření budoucích klinických studií na „progredující fibrotizující fenotyp“. Změna klasifikace by přinesla výhody i pacientům bez diagnózy IPF, kteří však mají klinické příznaky, v jejichž léčbě by se mohly uplatnit přípravky účinné u nemocných s IPF.
Mezi návrhy nových názvů IPF patří například „epitelová plicní fibróza“, „primární plicní fibróza“ nebo „progredující na věku závislá plicní fibróza“. Autoři těchto termínů zastávají názor, že termín „idiopatický“ je již v tomto kontextu obsolentní. Svá tvrzení zakládají na skutečnosti, že již známe mnohé genetické, environmentální, buněčné a molekulární mechanismy vzniku IPF. Vycházejí z dnes nejčastěji preferované hypotézy patogeneze IPF, podle níž fibróza vzniká primárně z dysfunkce epitelových buněk. Dále zdůrazňují, že fibróza není u IPF jediným patogenetickým procesem měnícím strukturu plic a vedoucím k dysfunkci epitelu.
Změna nomenklatury by však v tento moment mohla být předčasná. Označení „idiopatický“ pouze říká, že klíčový mechanismus vzniku onemocnění není známý. Ačkoliv jsme pokročili ve výzkumu, vznik IPF u individuálních pacientů bez genetické zátěže stále není objasněn.
Dysfunkce epitelu navíc není jedinou příčinou vzniku IPF. Patobiologické mechanismy rozvoje této choroby zahrnují i narušení obranyschopnosti hostitele, vyčerpání T lymfocytů, aktivaci fibroblastů, oxidační stres, vaskulární přestavbu, alternativní aktivaci makrofágů a stárnutí.
IPF Consensus Working Group rovněž zpochybňuje nevhodnost označení „fibróza“. Fibróza je totiž právě to, co činí IPF letálním onemocněním. Fibrotický podklad IPF je rozsáhlejší a více progredující než fibróza u jiných intersticiálních plicních onemocnění, jako jsou hypersenzitivní pneumonitida nebo nespecifická intersticiální pneumonie.
IPF Consensus Working Group dále upozorňuje, že pokud bychom v případě IPF byli schopni najít biomarkery spojené s klíčovými signálními drahami, mohli bychom identifikovat její podtypy, které by selektivně reagovaly na cílenou personalizovanou terapii. Dokud však tyto fenotypové subtypy IPF nebudou identifikovány a ověřeny, nemůže být subklasifikace IPF užitečná pro klinickou praxi.
Přítomnost fibrózy je určující charakteristikou skupiny progredujících plicních onemocnění, které zahrnují i IPF. Autoři citované práce tvrdí, že výzkum by se měl zabývat vznikem a progresí orgánové fibrózy společné pro IPF i ostatní intersticiální plicní onemocnění. Spojení nemocných s IPF do jedné množiny s pacienty bez IPF, kteří však mají „progredující fibrotický fenotyp“, by se ve studiích mohlo ukázat rozumným, vědecky odůvodněným krokem.
Členové IPF Consensus Working Group se domnívají, že termín idiopatická plicní fibróza označující dotčené onemocnění by měl být ponechán. Současné porozumění IPF se bude rozšiřovat tak, jak objevujeme nové informace o jejích podtypech a klíčových patobiologických mechanismech, které mohou být přítomné i u dalších intersticiálních plicních chorob. Přínosnější než změna nomenklatury IPF podle podtypů by podle IPF Consensus Working Group bylo prozkoumání fenotypu progredující fibrózy a IPF by měla být ponechána pro porovnání s ostatními intersticiálními onemocněními.
(saz)
Zdroj:
Wells A. U., Brown K. K., Flaherty K. R. et al.; IPF Consensus Working Group. What's in a name? That which we call IPF, by any other name would act the same. Eur Respir J 2018; 51 (5): 1800692, doi: 10.1183/13993003.00692-2018.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
