Průjem je nejběžnější komplikací antibiotické léčby. Může mít průběh mírný (nekomplikovaný), středně závažný (enterokolitida) nebo přejít až v toxické megakolon a skončit fatálně. Přehledová práce americké autorky přináší souhrn informací z klinických studií věnovaných podávání probiotik u průjmů způsobených antibiotiky (AAD) a u střevních infekcí vyvolaných bakterií Clostridium difficile (CDI).
Probiotika jsou živé mikroorganismy, které jsou při podání v optimálních dávkách pro zdraví člověka přínosné. Jsou dostupné nejčastěji jako doplňky stravy v tobolkách, které obsahují různými technologiemi upravené bakteriální či kvasinkové kultury (lyofilizované, teplem vysušené apod.). Rovněž jsou probiotické kmeny přirozeně obsaženy v kysaných mléčných výrobcích či jiných potravinách a do potravin se také někdy přidávají jako aditiva. V klinické praxi jsou často probiotika doporučována jako doplněk antibiotické léčby.
Ačkoli se většina metaanalýz shoduje v tom, že probiotika jsou účinná v prevenci AAD, není možné tento závěr zcela zobecňovat. Efekt probiotik závisí na kombinaci a podané dávce konkrétních bakteriálních kmenů a na konkrétním onemocnění. V prevenci AAD byl v několika klinických studiích spolehlivě prokázán efekt Saccharomyces boulardii a Lactobacillus rhamnosus. Horší míra evidence je u CDI, studií s dostatečným počtem pacientů je zatím málo. Kmen Saccharomyces boulardii prokázal zvýšení účinnosti léčby CDI vankomycinem a metronidazolem a potvrdil se rovněž preventivní efekt na rekurence CDI.
U většiny klinických testů s probiotiky nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí účinky. Mezi typické mírné až středně závažné komplikace probiotické léčby patřila nauzea, zvracení, křeče a bolest břicha, vyrážka, průjem či zácpa. Vyskytovaly se však pouze v nepatrně vyšší míře než u kontrolních skupin. Existují ale skupiny pacientů, u kterých by měla být probiotika užívána s opatrností – především u předčasně narozených, novorozenců, u pacientů s imunodeficiencemi a u vážně nemocných.
Probiotika v organismu působí různými mechanismy. Ne všechny kmeny jsou schopny všech níže uvedených účinků, ale mnoho kmenů bakterií využívá více strategií zároveň. Preklinické a klinické studie zatím identifikovaly následující:
Pro účinek probiotik je zásadní jejich dávka. Bylo prokázáno, že živé organismy přežijí cestu trávicím traktem, ale ve stolici se obvykle nachází ve 100× nižším množství. Podle některých studií byla podána účinná dávka probiotik tehdy, pokud je ve stolici detekovatelných > 108 mikroorganismů/g.
Většina probiotik náleží mezi doplňky stravy, nejsou tedy nezávisle kontrolována ani z hlediska obsahu, ani z hlediska účinnosti. V zahraničí již byla provedena řada studií, které ověřovaly pravdivost údajů uvedených na obalech probiotických doplňků stravy, mnohdy s nevalnými výsledky. Přípravky, které jsou vyráběny zavedenými farmaceutickými firmami s existujícími kontrolami kvality produktů, bývají obecně kvalitnější.
Probiotika jsou nadějnou strategií v prevenci a léčbě AAD. Jejich účinek je závislý na složení, dávce, na konkrétním onemocnění a dalších faktorech. Jejich mechanismus účinku je komplexní a mají dobrý bezpečnostní profil. Problémem zůstává především nedostatečná nezávislá kontrola přípravků a možná rizika u imunokompromitovaných osob.
(ivh)
Zdroje:
1. McFarland L. V. Evidence-based review of probiotics for antibiotic-associated diarrhea and Clostridium difficile infections. Anaerobe 2009 Dec; 15 (6): 274–280; doi: 10.1016/j.anaerobe.2009.09.002.
2. Boyle R. J., Robins-Browne R. M., Tang M. L. Probiotic use in clinical practice: what are the risks? Am J Clin Nutr 2006; 83 (6): 1256–1264.
