Pneumokok neboli Streptococcus pneumoniae je jedním z nejčastějších původců bakteriálních onemocnění u dětí. Zodpovídá za široké spektrum infekcí včetně obávané purulentní meningitidy. Riziko vážného průběhu pneumokokového onemocnění závisí na věku a přítomnosti komorbidit u malých pacientů.
Pneumokokové infekce se dělí na invazivní, kdy se tato bakterie vyskytuje na běžně sterilních lokalitách, a slizniční, kdy infikuje oblast, kterou může kolonizovat. Příkladem invazivního onemocnění je pneumonie či purulentní meningitida, mezi slizniční infekce řadíme především otitis media a rinosinusitidu. Incidence pneumokokových onemocnění u dětí je nejvyšší u kojenců a klesá s věkem.
Na českém trhu máme k dispozici 2 typy očkovacích látek. Polysacharidové vakcíny, které obsahují samotné polysacharidy bakteriálního pouzdra, a konjugované, kdy jsou tyto struktury navázané na proteinový nosič. Každá z variant má svá pro a proti:
Postvakcinační obtíže se vyskytují v podobné frekvenci jako u jiných očkovacích látek, které se aplikují dětem. U adolescentů může dojít k postvakcinační synkopě.
Vzhledem k pokrytí sérotypů, epidemiologické situaci a imunologickým vlastnostem očkovacích látek se u dětí doporučuje používat pouze konjugované vakcíny PCV13, PCV15 a PCV20. Očkovací látky PCV15 a PCV20 jsou preferovány před PCV13.
Pro všechny děti mladší 5 let je rutinně indikované očkování konjugovanou vakcínou. Doporučuje se schéma 2+1 pro vakcínu PCV15 a PCV13. V praxi se aplikuje jedna dávka ve 2 a 4 měsících následovaná boosterem v 11–13 měsících věku dítěte. Minimální stáří pro první aplikaci očkovací látky činí 8 týdnů. Stejně dlouhý je i nejmenší možný rozestup mezi dávkami. Za platné se považuje i podání první vakcíny v 6 týdnech a druhé alespoň po 4 týdnech s boosterem nejdříve v 11 měsících.
Schéma 3+1 pro PCV20 znamená očkování 3 dávkami od 2 měsíců věku v intervalu 4–8 týdnů s aplikací boosteru ve 12–15 měsících (nejdříve v 11 měsících). Minimální věk pro podání první dávky činí 8 týdnů. Minimální intervaly mezi dávkami primovakcinace jsou 4 týdny, minimální interval mezi třetí a posilující (poslední) dávkou pak 8 týdnů.
Pokud není vakcinace zahájena dle výše uvedeného schématu, lze ji provést i později s menšími úpravami. Očkujeme-li kojence do 7 měsíců života, lze dodržet intervaly stejné jako u standardního schématu. Při započetí vakcinace ve stáří 7–11 měsíců se aplikují 2 dávky s rozestupem 4–8 týdnů a booster nejdříve 8 týdnů po druhém vpichu. Jestli chceme očkovat batole ve věku 12–23 měsíců, podáme mu 2 dávky v intervalu 8 týdnů. Děti ve věku 2–4 let dostanou pouze 1 dávku očkovací látky. U zdravých dětí starších 5 let se vakcinace nezahajuje. V tomto věku se k očkování přistupuje pouze u dětí s definovanými rizikovými faktory (např. při perzistujícím astmatu, diabetu nebo imunodeficitech).
Předčasně narozené děti, které jsou ve věku 8 týdnů stále hospitalizované, se doporučuje očkovat ještě před propuštěním z nemocnice. Pokud k tomu nedojde, měla by vakcinace proběhnout po dimisi co nejdříve. Očkovací schéma je 3+1 pro PCV15 i PCV20.
U imunologicky kompromitovaných dětí se může zahájení očkování odložit o 6 měsíců, lze-li předpokládat zlepšení odpovědi na očkování. Pokud zlepšení nelze předpokládat, vakcinace by se odkládat neměla. Doporučuje se schéma 3+1 a použití PCV20.
Výše uvedená schémata jsou v souladu s doporučeními České vakcinologické společnosti ČLS JEP zde dne 10. dubna 2024.
(dape)
Zdroj: Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP pro očkování dětí a adolescentů ve věku 0-17 let proti pneumokokovým onemocněním. ČVS, 10. 4. 2024. Dostupné na: https://vakcinace.eu/doporuceni-a-stanoviska/doporuceni-ceske-vakcinologicke-spolecnosti-cls-jep-pro-ockovani-deti-a-adolescentu-ve-veku-0-17-let
