Vitamin D, prohormon rozpustný v tucích, je celoživotně nepostradatelná mikroživina nezbytná pro udržení homeostázy vápníku a fosforu. Karence vitaminu D je považována za globální zdravotní problém. Může vést k hypomineralizaci kostí, tedy k osteomalacii, je ovšem spojována také s dalšími onemocněními a stavy − například svalovou slabostí, roztroušenou sklerózou, diabetem mellitem, metabolickým syndromem, hypertenzí, ale také frakturami krčku stehenní kosti či obratle v seniu.
Existují 2 hlavní formy vitaminu D. Zatímco vitamin D3 (cholekalciferol) lze získat i endogenně vystavením kůže ultrafialovému záření typu B (UVB), vitamin D2 (ergokalciferol) získáváme ze stravy, přičemž se přirozeně vyskytuje v relativně omezeném počtu potravin. Mezi rizikové faktory, které jsou zodpovědné za nedostatek vitaminu D, patří znečištění ovzduší, zeměpisná šířka, roční období, používání opalovacího krému, sedavé zaměstnání, strava a další.
K určení stavu vitaminu D v lidském organismu se nejčastěji používá sérová koncentrace 25-hydroxyvitaminu D [25(OH)D], označovaného také jako kalcidiol. Tento parametr reflektuje vitamin D vytvořený v kůži i přijatý potravou nebo suplementací. Hranice určující nedostatek vitaminu D není jednotná napříč doporučeními, ale za optimální se nejčastěji označují hladiny v rozmezí 75–125 nmol/l, přičemž za významný deficit jsou považovány hladiny < 25 nmol/l 25(OH)D.
V posledních letech se zvýšil počet nových studií zkoumajících prevalenci nedostatku vitaminu D. Tým autorů souhrnné analýzy2 se soustředil na celosvětově publikovaná data (databáze Web of Science, PubMed, Embase, Scopus, Google, National Health and Nutrition Examination Survey) s cílem prozkoumat globální i regionální prevalenci nedostatku vitaminu D v běžné populaci v letech 2000−2022, přičemž metaanalýzy stratifikovali podle zeměpisné šířky, ročního období, 6 regionů WHO, příjmových skupin, pohlaví a věkové kategorie.
Souhrnná analýza s více než 7,9 milionu účastníků z 81 zemí světa (308 studií) si dala za cíl odhadnout globální i regionální prevalenci nedostatku vitaminu D u jedinců ve věku ≥ 1 roku. Celosvětově byly zaznamenány následující hodnoty koncentrace 25(OH)D v séru:
Prevalence deficitu vitaminu D se v průběhu let mírně snížila, přesto je na vysoké úrovni. Vyšší byla u lidí žijících ve vysokých zeměpisných šířkách. Zároveň byla v zimním a jarním období 1,7× vyšší než v létě a na podzim. Častější byl deficit v oblasti východního Středomoří a v zemích s nižšími středními příjmy. Z hlediska pohlaví byly k nedostatku vitaminu D náchylnější ženy.
Na určení hlavních zdrojů vitaminu D v dietě (bez suplementace) a odhad jejich příspěvku k celkové dietární expozici se zaměřila česká studie provedená na základě dat o spotřebě potravin a koncentraci vitaminu D v potravinách. Ty byly odebrány v tržní síti a analyzovány v souladu s metodologií Total Diet Study. Data o spotřebě pocházela z národní Studie individuální spotřeby potravin (SISP04) realizované na reprezentativním vzorku populace Česka v letech 2003–2004 (n = 2590; věk 4–90 let).
Příjem vitaminu D v potravě byl u více než 95 % české populace pod doporučenými referenčními hodnotami příjmu. Medián příjmu vitaminu D (v populaci ve věku 4–90 let) se pohyboval v rozmezí 2,5–5,1 µg/den, což představuje maximálně 1/3 hodnoty doporučené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). EFSA definoval adekvátní příjem vitaminu D na 15 µg denně pro zdravé jedince starší 1 roku, a to včetně těhotných a kojících žen. Nejvyšší příjem vitaminu D, bez započítání doplňků stravy, byl zaznamenán u mužů ve věku 18–64 let a nejnižší u dětí ve věku 4–6 let a u dívek ve věku 11–17 let.
Hlavními zdroji vitaminu D v potravě jsou:
Nedostatek vitaminu D není teoretickou hrozbou, jedná se o každodenní klinickou realitu. V Česku pokrývá běžná strava pouhou třetinu fyziologické potřeby u naprosté většiny populace. Vysoká prevalence karence tohoto vitaminu přitom může zvyšovat globální zátěž nemocí, a proto by měl být nadále kladen důraz na její prevenci s ohledem na veřejné zdraví.
Z toho plyne jasný závěr: Spoléhat na dietní příjem či sluneční expozici v našich zeměpisných šířkách nestačí. Klíčem k prevenci osteoporotických fraktur, svalové slabosti a dalších komplikací je aktivní dispenzarizace rizikových skupin a včasná racionálně indikovaná suplementace.
(lexi)
Zdroje:
1. Horák P. Nedostatek vitaminu D a jeho zdravotní dopady. Vnitřní lékařství 2019; 65 (11): 724–727.
2. Cui A., Zhang T., Xiao P. et al. Global and regional prevalence of vitamin D deficiency in population-based studies from 2000 to 2022: a pooled analysis of 7.9 million participants. Front Nutr 2023; 10 : 1070808, doi: 10.3389/fnut.2023.1070808.
3. Bischofová S., Dofková M., Blahová J. et al. Dietary intake of vitamin D in the Czech population: a comparison with dietary reference values, main food sources identified by a Total Diet Study. Nutrients 2018; 10 (10): 1452, doi: 10.3390/nu10101452.
4. Vitamin D: EFSA sets dietary reference values. European Food Safety Authority, 2016. Dostupné na: www.efsa.europa.eu/en/press/news/161028
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
