Obezita představuje chronické onemocnění charakterizované nadměrným ukládáním tukové tkáně. Podílí se na etiopatogenezi širokého spektra onemocnění, jako jsou diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze, dyslipidémie, kardiovaskulární choroby, metabolicky asociovaná steatohepatitida (MASH) a řada dalších chorob. Odhadovaná prevalence obezity u dospělé populace ve Spojených státech amerických vzrostla v letech 2017–2020 na 41,9 %. S tím souvisí enormní ekonomická zátěž spojená s léčbou obezity a jejích přidružených onemocnění. V USA jsou roční náklady na léčbu dospělého pacienta s obezitou v průměru o 2505 USD vyšší ve srovnání s jedinci s normální tělesnou hmotností, což v součtu představuje přibližně 261 miliard USD.
V léčbě obezity se kromě behaviorálních přístupů, restrikce energetického příjmu či bariatrické chirurgie uplatňuje také farmakoterapie. Mezi modality prověřené v rozsáhlých klinických studiích patří inkretinová mimetika, která byla původně vyvinuta pro léčbu diabetu. Jedná se o analoga střevních hormonů (inkretinů), jež působí jako agonisté na receptorech pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA), případně také na receptorech pro gastrický inhibiční polypeptid (GIP). Jejich antiobezitický účinek je dán mnoha mechanismy, zejména prostřednictvím zpomalení vyprazdňování žaludku a centrální indukce sytosti. V prezentované analýze hodnocený semaglutid funguje jako GLP-1RA, zatímco tirzepatid je duálním agonistou receptorů pro GIP/GLP-1.
Retrospektivní kohortová studie analyzovala výsledky téměř 10 tisíc dospělých jedinců s obezitou nebo nadváhou a ≥ 1 komplikací s ní spojenou, kteří zároveň netrpěli diabetem mellitem 2. typu (DM2) a u nichž byla v období od června 2021 do prosince 2023 zahájena léčba semaglutidem či tirzepatidem. Pacienti měli k dispozici zdravotní záznamy z období 1 roku před vstupem do studie a byli sledováni po 1 rok od zahájení nepřetržité terapie předepsaným antiobezitikem.
Semaglutidem bylo léčeno 6794 pacientů, jejichž průměrná hmotnost před začátkem léčby dosahovala 104,5 kg, průměrný věk činil 47,8 roku a 79,8 % tvořily ženy. Tirzepatid dostávalo 3122 pacientů s průměrnou počáteční hmotností 104,9 kg, jejich průměrný věk činil 49,5 let a 77,9 % představovaly ženy.
Hlavními sledovanými parametry byly změna tělesné hmotnosti po 1 roce podávání inkretinových mimetik a podíl probandů, kteří dosáhli klinicky významného úbytku hmotnosti (tj. ≥ 5 %).
Pacienti léčení semaglutidem zaznamenali po 1 roce průměrný pokles hmotnosti 14,6 ± 9,9 kg (14,1 ± 9,6 %) a 84,1 % z nich dosáhlo klinicky významného úbytku hmotnosti (viz tab.). Účastníci, kteří dostávali tirzepatid, dosáhli průměrného poklesu hmotnosti 17,2 ± 11,7 kg (16,5 ± 10,8 %) a 86,2 % jich zaznamenalo klinicky významný úbytek hmotnosti. Více než 20 % své hmotnosti se podařilo zredukovat více než 25 % osob léčených semaglutidem a 37 % užívajícím tirzepatid.
Tab. Dosažený úbytek hmotnosti po 1 roce léčby
|
Dosažený relativní úbytek hmotnosti |
Podíl pacientů (%) | |
|
semaglutid |
tirzepatid | |
|
≥ 5 % |
84,1 |
86,2 |
|
≥ 10 % |
66,8 |
73,8 |
|
≥ 15 % |
44,8 |
56,0 |
|
≥ 20 % |
25,3 |
37,4 |
Data z citované recentně publikované studie potvrzují vysokou účinnost inkretinových mimetik v reálné klinické praxi. Tirzepatid byl asociován s vyšším úbytkem hmotnosti u nediabetické populace než semaglutid. Obě léčiva představují efektivní nástroj v managementu obezity a s ní spojených komplikací.
(labe)
Zdroj: Ng C. D., Divino V., Wang J. et al. Real-world weight loss observed with semaglutide and tirzepatide in patients with overweight or obesity and without type 2 diabetes (SHAPE). Adv Ther 2025; 42 (11): 5468−5480, doi: 10.1007/s12325-025-03340-2.
