Do studie (GO29781) fáze I/Ib s eskalací dávky byli zařazeni pacienti s B-NHL, kteří již absolvovali minimálně jednu předchozí terapii, měli dle ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) status výkonnosti 0 či 1 a nebyla pro ně k dispozici jiná léčba, jež by dle očekávání vedla ke zlepšení přežití.
Celkově bylo do studie zařazeno 270 nemocných s mediánem věku 62 let (rozmezí 19−96 let). U dvou třetin nemocných bylo onemocnění hodnoceno jako agresivní (n = 180). Nejčastějšími diagnózami byly difuzní velkobuněčný B-lymfom (DLBCL; n = 117) a transformovaný folikulární lymfom (FL; n = 32). Medián počtu předchozích podaných terapií činil 3 (rozmezí 1−14). Ostatní B-NHL představovaly indolentní lymfomy, z nichž maximum tvořil folikulární lymfom.
30 pacientů (17 s DLBCL, 8 s transformovaným FL, 5 s FL) dostalo před vstupem do studie CAR-T lymfocyty. Zejména tato skupina nemocných byla silně předléčena, s mediánem 5 předchozích podaných terapií (rozmezí 3−14). Dalších 77 pacientů mělo progredující nemoc po předchozím absolvování autologní transplantace krvetvorných buněk.
Mosunetuzumab byl podáván v postupně zvyšujících se dávkách ve dnech 1, 8 a 15 prvního cyklu. V každém z dalších cyklů trvajících 21 dnů již byla podávána fixní dávka. U pacientů, kteří dosáhli kompletní remise (CR) po prvních 8 cyklech léčby, bylo další podávání protilátky ukončeno, u pacientů s částečnou odpovědí či stabilním onemocněním bylo podáno až 17 cyklů léčby.
Ve skupině 124 nemocných s agresivním NHL, kteří dostali mosunetuzumab v dávkách 2,8−40,5 mg, byla objektivní míra odpovědi (ORR) 37,1 %, s dosažením CR u 19,4 % nemocných. Velmi důležité je, že CR se zdála být dlouhotrvající, když 17 z 24 pacientů zůstalo v kompletní remisi po dobu až 16 měsíců od ukončení léčby.
Podobná míra odpovědi a její setrvalost byla pozorována také u pacientů s indolentní formou B-NHL, u nichž se podané dávky mosunetuzumabu pohybovaly mezi 2,8 a 13,5 mg. ORR dosáhla 62,7 % a k CR došlo u 43,3 % nemocných.
U pacientů, kteří již dříve absolvovali léčbu CAR-T lymfocyty, činila ORR 38,9 % a míra CR 22 %. Zajímavý byl také fakt, že ze 4 pacientů, kteří zrelabovali po iniciální CR, dosáhli 3 nemocní opětovné odpovědi na mosunetuzumab, jeden z nich dokonce i CR.
Nežádoucí příhody při podávání mosunetuzumabu byly obdobné jako při aplikaci CAR-T lymfocytů. Jednalo se především syndrom z uvolnění cytokinů (CRS), který byl pozorován u 28,9 % nemocných. Většina z CRS byla mírného stupně (1 či 2) a nejčastěji byly zaznamenány během podávání 1. cyklu léčby. Další nežádoucí příhodou pozorovanou jak při podávání protilátky, tak také při aplikaci CAR-T lymfocytů byla neurotoxicita. Ta se v průběhu studie vyskytla u 43,7 % nemocných, nejčastěji se jednalo o bolesti hlavy, poruchy spánku a závratě. Podobně jako u CRS byla většina neurologických příhod nezávažného stupně. Nežádoucí příhody, jež by vedly k vystoupení pacientů ze studie, byly vzácné.
Monoterapie mosunetuzumabem vedla u pacientů s B-NHL a s velmi špatnou prognózou k dlouhotrvající odpovědi při dobré toleranci. Jedná se tedy o velmi slibnou léčebnou modalitu u těchto nemocných. Mosunetuzumab je dále studován v dalších klinických studiích, ať už jako monoterapie nebo v kombinaci s dalšími léčivy.
(eza)
Zdroje:
